MOJE ČTECÍ RUTINA | KNIHOVNÍČEK 1 | #sknihouspolecne

Ahoj!

Dnešní článek je opravdu speciální. Jde totiž o první článek do nového projektu Knihovníček, který má na svědomí skvělá Irenka alias Rodaw z Knihánkova. Tento její projekt vznikl za účelem tak nějak spojit naši českou především booktubeovou, ale také bloggerskou scénu, trochu ji v\zdvihnout, upozornit na skvělé booktubery či bloggery, které třeba ještě neznáte a v neposlední řadě moci poznat další lidi, kteří milují knihy! Protože nevím jak vy, ale těch já nemám nikdy dost.

Původně jsem opravdu velmi vážně uvažovala o tom, zda nenatočím video, protože jsem byla tak nějak nabuzena Irenčiným povídáním a množstvím booktuberů, kteří se do Knihovníčka zapojili a navíc to vypadalo, že ani jiná možnost nebude, ale nakonec jsme byli zachráněni Verunkou, která si vzala na starosti dát dohromady článkovou část, za což jí jsem opravdu vděčná. Popravdě, už jsem video opravdu začala natáčet, ale nakonec jsem to zavrhla. Pevně doufám, že třeba jednou budu schopna nějaké video natočit a až se tak stane, buďte prosím shovívaví. Dnes vás ale pěkně vítám stále ještě formou článku a jdeme rovnou k jádru věci.

Ještě musím zmínit, že chcete-li se o projektu dozvědět víc, odkážu vás na TOTO Irenčino video nebo na její socální sítě. A nezapomeňte se podívat ani na YOUTUBE kanál nebo BLOG Verunky, kde se dozvíte více o článkové části. A pokud vás projekt zaujme a máte blog či youtube kanál, určitě se zúčastněte!

Stále se rozšiřující seznam videí do knihovníčka pak najdete TADY.

MOJE ČTECÍ RUTINA

Po delším úvodu, než jsem plánovala se konečně dostávám k prvnímu tématu, kterým je tedy moje čtecí rutina. Když jsem tak přemýšlela, co bych k tomuto tématu napsala, zjistila jsem, že toho mám kupodivu na srdci docela hodně. Jsem zvědavá, jestli se se mnou budete v něčem shodovat nebo budete naopak úplným opakem, což je věc, kteoru mi určitě můžete napsat do komentářů a nebo ještě lépe - sami napsat tento článek. A myslím, že můžu jít konečně na samotnou rutinu.

Nejlepší místo pro čtení...

...je kdekoliv. Jsem si jistá, že nejsem sama, když řeknu, že naprosto perfektní knihomolské počasí vypadá tak, když za oknem prší. To si potom vlezu hezky do postele pod deku, poslouchám déšť a mám ideální výmluvu a podmínky pro čtení. Celkově se mi asi nejlépe čte opravdu v mojí posteli, kde je to zkrátka nejpohodlnější. Na druhou stranu, když je hezky a teplo, není nic lepšího než si lehnout na trávu (pokud možno do stínu), dýchat čerstvý vzduch, poslouchat zpěv ptáčků a jak jinak než číst. Trochu horší možnost je, když mě ruší soused sekající trávu, ale i to se dá vydržet.

Nicméně, jak už jsem napsala, já mohu číst kdekoliv. Tedy téměř. Mrzí mě, že se nemůžu označit za knihomola, který by celou půl hodinovou cestu do školy a ze školy v autobuse pročetl, protože jsem zjistila, že se mi v jakémkoliv jedoucím vozidle kromě vlaku při čtení bohužel dělá špatně, což není úplně iděální. Ale jinak se přizpůsobím všemu. Čekám na autobus? Čtu si. Čekám u doktora? Čtu si. O přestávce? Čtu si. Necvičím v tělocviku? Čtu si. A už mě nic víc nenapadá, ale knihu si s sebou beru opravdu všude, protože nikdy nevím, kdy třeba budu mít volnou chvíli.

Jak na pohodlnou čtecí polohu?

zdroj

Ne, tohle opravdu nebude návod. To mi spíš poraďte vy. Všichni určitě znáte, že čtení v posteli sice může být nejpohodlnější, ale při dlouhém čtení vystřídáte tolik poloh, až je z toho pěkný tělocvik. Kromě toho si často dobře zaposiluju při čtení opravdu tlusté knihy, kdy už tu ruku držící knihu občas vůbec necítím. Ale to mě samozřejmě v hltání dalších slov nezastaví. Suma sumárum bych tedy řekla, že čtení vlastně dokonce prospívá fyzickému zdraví (že prospívá duševně víme všichni) a že celý můj život bude nejspíš o hledání té dokonalé čtecí polohy. 

Hudba ke čtení? Ne, děkuji

Já vím, že spousta lidí miluje, když si ke čtení pustí do pozadí nějakou hudbu. Nebo si ke čtení dokonce pustí televizi. Já jsem ale asi v tomto ohledu nevyvinutá a když hraje hudba, nedokážu se prostě na čtení plně soustředit, protože se za chvíli přistihnu, jak si jedu do rytmu s hudbou a pomalu ani nevím, co čtu. Už několikrát jsem si pro sebe tenhle experiment zkoušela a vždycky to bohužel dopadlo stejně. Já prostě k čtení ideálně potřebuju ticho, nebo alespoň "poloticho". Očividně ne všechny ženy zvládnou dělat více věcí najednou..

Jídlo, pití?

Abych řekla pravdu, jedno ani druhé si ke čtení moc neberu. První důvod je ten, že se obvykle tak začtu, až na všechno ostatní zapomenu. Občas si sice ke knize sice třeba uvařím kávu, ale snažím se ji vypít rychlostí blesku, protože moc dobře vím, že by pak skončila naprosto studená. No a druhý důvod se týká jídla. Já proste nesnáším, když si knihu nějakým způsobem ušpiním. Mám po tom hrozný výčitky, protože ta kniha je prostě něco, čeho si vážím a je to jako bych polila (což se mi naštěstí u knihy nikdy nestalo, to bych asi nepřežila) nebo ušpinila kamaráda. Což se u jídla samozřejmě může stát, takže tohle pro mě tak úplně není.

Čtu a čtu a čtu a čtu...

zdroj

... a najednou jsou dvě ráno. Znáte ten pocit? Já teda jo. Je pravda, že poslední dobou, kdy přijdu naprosto vyšťavená ze školy se mi to moc nestává, protože jsem za prvé úplně mrtvá a za druhé musím brzo vstávat a tedy jít brzo spát. Ovšem o víkendech si to nádherně vynahrazuji. Pro jistotu se nadopuji kafem, abych opravdu vdyržela, ale většinou to úplně nutné není a pak čtu, dokud opravdu nemusím přestat. Úplně nejvíc miluju ten pocit, když mě některá kniha pohltí natolik, že ji opravdu nejsem schopna odložit (to se mi naposledy stalo s Dvorem mlhy a hněvu). Některé knihy si naopak musím nějakým způsobem dávkovat, což ale rozhodně neznamená, že nejde o dobré knihy. Jediné, co mi na tomto pohlcujícím čtení mrzí je to, že knihu přečtu až moc rychle a až moc rychle musím opustit všechny postavy, které mě celou dobu provázely. A věřte mi, to je jako by mě opustili všichni kamarádi. Ale to potěšení ze čtení za to prostě stojí.

Foto na Insta musí být!

Já jsem opravdu velký závislák na Instagramu. Opravdu často si tam projíždím příspěvky všech mých oblíbených lidí a sjíždím Instastories a vždy, když čtu novou knihu se o ni musím podělit prostřednictvím fotku. Nebo Boomerangu, ten je pro knížky iděální. Bohužel jsem trochu zapomnětlivá (a nebo spíš líná) a občas knihu jaksi nestihnu vyfotit. A potom jsem nucena trochu podvádět, protože samozřejmě používám martinusácký hashtag #copravectu a když knihu fotím až po přečtení, není to úplně aktuální, ale to přece nikdo neví, že? Kvůli mé posledlosti knihami tvoří knihy asi 90% všech mých příspěvků (což si můžete ověřit přímo na mém Instagramu), až si říkám, že to musí být nuda. Většinou totiž nejsem moc originální a vezmu knížku, mobil, vyfotím a je to. Občas se pokusím o nějaké ozvláštnění, ale to opravdu jen občas. Naprosto obdivuju lidi, kteří si s fotkou knihy vždycky tak pohrají, až je z toho umělecké dílo. Na to já nemám ani nervy, ani prostředky, ale koukat na fotky někoho, kdo všechny tyto dispozice má, je opravdové potěšení.

Záložky kam se podíváš

zdroj

K něčemu se vám přiznám. Mám trochu úchylku na záložky. Některým lidem stačí jakýkoliv random kus papíru, ale mně činí neskutečné potěšení, když mi záložka nějakým způsobem ladí s knihou. To se mi ne vždy podaří, ale snažím se o to. Pokud mám záložku, na které je přímo kniha, kterou čtu, je to úplně nejlepší. Pokud ne, snažím se vzít si aspoň záložku, kde je nakladatelství, které knihu vydalo. A pokud ani to není možné, použiju nějakou z mých univerzálních martinusáckých záložek nebo z nějakého eshopu. Ale záložku prostě musím mít vždy. A mimochodem, nedovedete si představit, jakou radost mi, jako potterheadovi, udělala harrypotterovská záložka od Martinusu, která mi přišla s Prokletým dítětem. Z té jsem měla pomalu větší radost než z té knížky.

Goodreads!

Goodreads je něco, co poslední asi rok a půl k mému čtení neodmyslitelně patří. Jednak miluju tu každoroční výzvu, kdy si nastavím počet knih, které chci přečíst a uvidíme, zda se překonám (letos jsem zatím stále "on track"). Pak si ráda procházím všechny možné knihy, které mě zaujaly, dávám si je do "Want to read", které čítá opravdu neskutečně obrovské množství knih a v neposlední řadě mě baví číst si takové ty krátké recenze knih od uživatelů, které sleduji. To asi teď začnu dělat taky, protože mě to opravdu baví. No a v mé čtecí rutině Goodreads samozřejmě zaujímá místo, když začnu číst knihu, když si vzpomenu, aktualizuji počet přečtených stran a nakonec knihu samozřejmě ohodnotím. Pokud si mě chcete přidat do přátel, rozhodně tak udělejte, já budu moc ráda, když od vás nasbírám další inspiraci na knihy. Moje Goodreads je TADY.

Citáty

zdroj

Nejsem člověk, který by si lepil lepíky na stránky se slovy, která by mě nějak zaujala. Jednak bych si asi nikdy nevzpomněla si je nachystat a pak, asi bych se nechtěla vyrušovat od čtení nějakým lepením, když chci vědět, jak to bude pokračovat :D Nejsem ani podtrhávací typ, protože já jsem člověk, který by do knihy opravdu nikdy nepsal. Nemám nic proti tomu, kdo to dělá (i když ať mi to radši neukazuje), ale já bych to prostě nedokázala. Takže o co s citáty tady jde? Neplatí to vždy, ale pokud mě kniha opravdu totálně dostane, je mým zvykem si potom na internetu (obvykle především na Goodreads) vyhledávat citáty z knihy, což mi umožní být s ní ještě trochu déle, zavzpomínat na skvělé scény a opravdu si některé konečně poznačit. Protože já a citáty, to je nekonečný příběh.

S kým mám o té knížce jako mluvit?!

Dámy a pánové, jdeme do finále! Můj poslední bod je zároveň mé velké dilema. Ano, jsem ta osoba, která je ve skutečném životě takový osamělý knihomol, protože v mém okolí téměř nikdo nečte. Alespoň ne tak jako já. Moje sestra čte jen a pouze Deníky malého poseroutky, což mi sice vyřeší dárky k narozeninám a Vánocům, ale moc si s ní o knížkách nepokecám. Jedinou výjimkou je moje babička, které půjčuji knížky z knihovny a občas se stane, že si přečteme stejnou knihou, bohužel se však dost často lišíme názory. No a nedostatek knihomolských kamarádů mě zavedl právě k založení blogu, protože já ty svoje pocity prostě někde ventilovat musím! Ale řeknu vám, že upřímně lituju člověka, který by se mě zeptal na to, co právě čtu - nezaručuju, že bych se dokázala zastavit. Já ale pevně doufám, že nejsem jediná, kdo to takhle má. No, z toho všeho vyplývá, že můj blog=můj jediný opravdový čtecí kamarád.A snad jednou budu schopna své pocity vyjádřit i mluveným projevem, jak jsem již zmiňovala, protože to by v jistých ohledech bylo mnohem osobnější.

Tohle bylo mých 10 bodů k mé čtecí rutině, naprosto neplánovaně mi přišlo takové krásné kulaté číslo. Já už jen řeknu, že doufám, že jste se v některých věcech třeba taky našli a že se třeba Knihovníčka zúčastníte. A pokud ne přímo článkem nebo videem, můžete aspoň šířit dál hashatg #sknihouspolecne na sociálních sítích. Jakákoliv účast se určitě cení.

Mějte se krásně a  já se budu těšit příště!

Ivett