WINTER (Marissa Meyer)

Původní název: Winter
Český název: Winter
Autor: Marissa Meyer
Série: Měsíční kroniky
Počet stran: 756
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Jana Zejmanová, Martina Šímová
Rok vydání: 2015 (EN), 2016 (CZ)
Žánr: young adult, fantasy, retelling
Anotace: Princezna Winter má obdiv měsíčního národa pro svou vznešenost a dobré srdce, a navzdory tomu, že jí tvář hyzdí jizvy, její krása je prý ještě úchvatnější než královny Levany, její macechy. Winter svou macechu nenávidí a ví, že Levana neschvaluje její city k příteli z dětství – pohlednému palácovému strážnému Jacinovi. Ale Winter není tak slabá, jak si Levana myslí. Společně s kyborgskou mechaničkou Cinder a jejími spojenci by se jí dokonce mohlo podařit rozdmýchat povstání a zvítězit ve válce, která zuří už příliš dlouho. Dokážou Cinder, Scarlet, Cress a Winter porazit královnu Levanu a dopsat šťastné konce ke svým příběhům?

Moje recenze:
Princezna Winter ví, že schopnost měsíčňanů ovládat mysl pozemšťanů není nic dobrého, a proto ji už několik let nepoužívá - to si na ní ovšem vybírá svou daň. Winter trpí halucinacemi a občas mluví poněkud bláznivě, ale to nic nemění na tom, že má dobré srdce, miluje své poddané a je odhodlaná pomoci Cinder svrhnout královnu Levanu. A taky před ní uchránit jejího nejlepšího přítele z dětství Jacina, kterého také miluje. Zatímco Winter, Jacin a Scarlet jsou na Měsíci, posádka Zvonečníku - Cinder, Kai, Vlk, Cress, Thorne a Iko - spřádá plány, jak se propašovat na Měsíc, najít Scarlet a zburcovat obyvatele, aby podporavali Cinder alias princeznu Selene ve znovuzískání jejího trůnu a ukončení kruté vlády královny Levany. Během této akce vystřídají nespočet plánů, mnohokrát se vystaví nebezpečí a nikdy vše nevyjde naprosto stoprocentně, ale podaří se Cinder s pomocí svých přátel a poddaných nakonec uspět s co nejméně oběťmi?

zdroj

V závěru série Měsíčních kronik už vše opravdu nabírá na obrátkách. Celá kniha je vlastně jedna velká akce a v podstatě tu nejsou scény, kdy by se nic nedělo. Ale přes všechny starosti, se kterými se naši hrdinové musí potýkat, nám autorka vyhradila i nějaké scény plné lásky, bez kterých by to prostě nešlo. Na rovni říkám, že ze zakončení série jsem neskutečně nadšená. Winter je sice opravdu bichle, ale nebyla jediná chvíle, kdy bych se snad nudila a naopak by mi vůbec nevadilo, kdyby byla ještě delší. Měsíční kroniky jsou také jednou z mála fantasy knih, kde má vedle boje za záchranu světa a lásky velký význam také přátelství. Protože celá posádka Zvonečníku se stala přáteli a je vidět jak každému z nich záleží na sobě navzájem. Přátelství bývá obzvlášť ve fantasy knihách vedle lásky občas opomíjeno a já mám Měsíční kroniky díky tomuto o to radši.

“Yeah, but broken isn't the same as unfixable.” 

Samozřejmě se k nám do příběhu dostávají poslední dvě hlavní postavy. Respektive jedna, protože s Jacinem už jsme se seznámili v průběhu Cress. Poslední pohádkovou postavou je Sněhurka, jejž roli tedy znázorňuje princezna Winter. A já opět jen tleskám. Jednak proto, že je Winter neskutečně skvělá postava a taky samozřejmě proto, že Marissa si s pohádkovými prvky poradila opět famózně. Winter je proslulá svou neobyčejnou krásou, kterou neporušily ani její jizvy získané díky Levaně. K oné zlé královně se taky ještě dostanu, protože postava jako ona si rozhodně pár slov zaslouží. Otrávené jablko, výjimečný vztah ke zvířatům, to vše v příběhu bylo. Sedm trpaslíků se sice úplně doslova neukázalo, ale já mám pocit, že pokud se opravdu soustředíte, jistým způsobem je tam nějak zastoupené postřehnete. No a Winter samotná je někdo, koho musím prostě obdivovat. Je odhodlaná nepoužívat svůj měsíční dar, přestože není díky němu tak úplně sama sebou a to já prostě obdivovat musím. Navíc miluje své poddané stejně jako oni ji a každým svým činem dokazuje, jak dobré má srdce. Ji si prostě nejde nezamilovat.

zdroj

Jacin se sice na konci Cress nepředvedl úplně nejlépe, když musel své společníky zradit, ale vše, co dělal bylo jen, aby chránil Winter, kterou miluje. Vztah těchto dvou se mi opravdu moc líbil. Představa, že spolu vyrůstali a teď se nadevše milují, ale Levana jim znepříjemňuje život, jak se dá, je prostě... romantická. Jacin sice občas působí trochu sobecky, protože chce především více, než cokoliv jiného mít Winter v bezpečí, ale zároveň je to strašně krásné.
No a co se týče zbytku posádky, Cinder má opravdu snad nejvíc napilno, vzhledem k tomu, že právě ona má být tím, kdo usedne na trůn. Ale obrovskou podporu má ve svých přátelích a také v císaři Kaiovi, který konečně ví, jak se věci mají a Cinder miluje a snaží se dělat, co je v jeho silách, aby jí pomohl. 
Vlk stále pevně doufá, že na Měsíci najde svou Scarlet, která se nachází ve Winteřině zvěřinci a jejich opětovné shledání je neskutečně silné. Vlka mi bylo v knize strašně moc líto, protože se mu neděly zrovna hezké věci, ale především díky lásce ke Scarlet se vše snaží překonat. 
A Cress s Thornem... To je prostě moje srdcovka. Jak víte, Thornea miluju od první chvíle a každá scéna těchto dvou je jako splněný sen. Cress je do Thornea samozřejmě zamilovaná úplně od začátku, ale v průběhu této knihy si i Thorne uvědomuje, co pro něj znamená a že pro ni možná není tak špatná volba. A já si nedovedu představit, jaká by kniha byla bez Thorneho neustálých trefných a vtipných poznámek. No, o dost bychom přišli. 
A abych nezapomněla, samozřejmě musím zmínit taky Iko. Tahle mnohem-víc-než-pouhá-androidka příběh také moc obohacuje a dokazuje, že i naprogramovaný android může být skutečně dobrý kamarád a někdo, kdo má duši, i když to tak třeba zvenčí nevypadá.

A dostávám se k pro mě nejdokonalejší záporné postavě, o které jsem četla. Těžko si dokážu představit lepší zlou královnu než Levanu. Zjišťovali jsme stále zvrácenější věci, které prováděla svému lidu, skořápkám, pozemšťanům, věci které plánovala a mě z ní bylo čím dál tím víc špatně. Zároveň zde ale byl jeden kratičký moment, kdy jsem k ní prostě pocítila lítost. To sice nic nemění na tom, že ji opravdu nemám ráda, ale zároveň se vážně těším na knihu čistě o ní, protože jsou tady jisté věci z její minulosti, o kterých bych se ráda dozvěděla víc. 

zdroj

Pokud jste to ještě nepoznali, závěr série naprosto předčil má očekávání. Stalo se toho tolik, že je vážně těžké o tom psát bez spoilerů, ale byla to prostě jízda. Asi tak milionkrát jsem se strachovala o život všech hlavních postav, které mi prostě přirostly k srdci a neskutečně jim fandila. A samozřejmě jsem neustále shipovala všechny páry, které si mě prostě získaly a nikdy na ně nezapomenu. Ale myslím, že už jsem toho napovídala dost. Pokud jste finále této neskutečně skvělé série ještě nezhltli, rozhodně tak udělejte, protože jsem si jistá, že budete stejně jako já jen zírat s pusou dokořán. A já už se teď těším, až si přečtu povídkovou knihu, díky které přece jen strávím s tímto světem ještě trochu času.

Moje hodnocení: 5/5

Jste taky fanoušky série Měsíční kroniky? A jak jste spokojeni s velkým finále?