NOVEMBER 2016 IN MOVIES

Ahoj!

Ani tento měsíc se neobejde bez mého přehledu zhlédnutých filmů. Kupodivu se mi jich podařilo zkouknout docela dost, což se fakt divím. A kromě klasických filmů  bych se tu ráda zmínila i o dvou takových bonusech, takže se nechte překvapit.

Prvním a nejočekávanějším filmem byla samozřejmě Fantastická zvířata a kde je najít, na která jsem šla do kina. Jediné, co mě na tom štve, je to, že jsem musela jt na dabovanou verzi. Verzi s titulky u nás hráli jen v devět večer a to už mě prostě mamka nechtěla pustit, takže jsem měla smůlu. Ale přenesla jsme se přes dabing a i tak jsem si film užila. Byla to dokonalost, jinak to vyjádřit nejde. Eddie Redmayne je nejenom neuvěřitelně hzký (a ta jeho patka♥), ale taky neuvěřitelně talentovaný a já mám rozhodně v plánu podívat se na Teorii všeho, za kterou byl oceněn Oscarem. Kromě samotného Mloka Scamandera jsem si neskutečně oblíbila taky mudlu (neboli nově po americku nečara) Jacoba, který po celou dobu neuvěřitelně perlil :D A celý příběh byl naprosto skvěle vymyšlený (jak jinak, když za ním stojí samotná královna Rowlingová) a já se nemůžu dočkat následujících dílů. 

Tak, po jedné záležitosti z kina se vrhneme na filmy z jiných zdrojů. Tentokrát začnu českými filmy. Jelikož teď v televizi dávali Kameňák a já ještě neviděla díly, které nerežíroval Zdeněk Troška, koukala jsem na ně se sestrou. První tři díly od Trošku mám fakt ráda, taková šílená komedie, u které padám smíchy. Kameňák 4 je podle mě ještě šílenější a možná místy už moc. Ale pořád je to prostě komedie pro zasmání, kde nechybí skvělé hlášky. Takže přestože se mi čtvrtý díl nelíbil tolik jako předchozí tři, bavila jsem se i tak :)
Pokročila jsem ve svém sledování Básníků a to dalšími dvěma díly. Jak básníkům chutná život se mi opravdu líbilo. Díl, kdy Štěpán skončil vysokou a čekala ho další těžká zkouška, kdy si musel najít odpovídající práci. A říkal si, zda mu vůbec k něčemu bylo dřít se tolik let na doktorský titul. To mě opravdu bavilo. Samozřejmě nechybí ani další objekt lásky a ohromně mě bavila vedlejší postava, na jejíž jméno si nemůžu vzpomenout, ale hrála ji Barbora Štěpánová. No, nemám co víc říct, opět mě to moc bavilo.
No a zatím poslední díl, který jsem ze série viděla, je Konec básníků v Čechách. Tady už jsou hlavní představitelé opravdu o poznání starší, čímž se trošku mění i prostředí filmu. Štěpán by se měl už konečně nějak usadit, což se mu stále nedaří. Musím říct, že ze všech dílů se mi tento líbil zatím nejmíň. Možná to bylo právě tím už opravdu znatelným  věkovým posunem nebo nevím čím. Ale i tak to bylo opravdu dobré. Nechyběly výborné hlášky, příběh sám o sobě byl taky jako vždy skvělý a i nová a snad už trvalejší Štěpánova láska mě bavila.
Jelikož v televizi dávali film Sněženky a machři, což je má totální srdcovka, musela jsem se podívat. Za prvé si myslím, že film netřeba představovat a za druhé mám dojem, že ani nemusím psát svůj názor. Jako milion dalších lidí, tento dokonalý film z puberťáckého lyžáku prostě miluju. Zbožňuju hlavní představitele, zbožňuju ten nenucený, přirozený humor, perfektní hlášky a celý příběh. Já tento film řadím k jednomu z nejlepších české tvorby a jen máloco ho překoná.

Teď právě v televizi postupně dávají všechny díly Četníků s legendárním Louise de Funesem. Já ho prostě úplně zbožňuju, stejně jako tuto sérii. Nejsem si úplně jistá, jestli jsme viděla všechny díly, nicméně jsme měla v plánu je sledovat teď. To se mi ovšem úplně nedaří. Stačila jsem zhlédnout pouze první díl Četník ze Saint Tropez a nebylo to nic jiného než naprostá dokonalost. Já nemůžu jinak než se mát od začátku do konce téměř nepřetržitě. Tolik dokonalých scén, tolik legendárních hlášek, tak skvěle šílený příběh a tolik úžasného Louise s neméně úžasným dabingem Františka Filipovského, ten je opravdu skvělý. No, myslím, že řečeno bylo vše.
Film, který úplně miluju a na který jsem dostala nedávno chuť se mrknout, je Co ta holka chce. To je prostě boží. Vím, že spoustu lidí nemá rádo tyhle mírně klišoidní americké filmy, ale já je fakt můžu. Colin Firth je jeden z mých nejoblíbenějších herců, s ním bych mohla vidět cokoliv. A strašně moc tady obdivuju hlavní hrdinku. Mít takovou kuráž, trošku až drzost, nebát se ničeho, dát jasně najevo, kde jsou meze, jít si za svým snem a zároveň být tak úžasná - jo, taková být, to by bylo něco. Pokud takoví lidé opravdu jsou, upřímně jim závidím jejich povahové rysy. Příběh americké dívky, která jede vypátrat do Londýna svého otce, který je jen tak mimochodem vysoce postaveným lordem, díky čemuž ji samozřejmě čekají nemalé potíže se snahou zapadnout do jeho světa je podle mě skvělý a vtipný a já se na něj vždycky ráda podívám znovu.
Když jsme v listopadu jeli do Prahy (k čemuž se ještě dostanu), vybrala jsem si z nabídky filmů v vlaku film Vášeň a cit, který jsem ještě neviděla, ačkoliv jsem chtěla a zkrátka mě zaujal. Film vypráví o části života Jane Austen, především se zaměřuje na její vztah s mužem, který jí měl být údajně inspirací především v díle Pýcha a předsudek. Film mě lákal už samotným obsazením, kterému vévodí úžasná Anne Hathaway v hlavní roli. A ani samotný film rozhodně nezklamal, právě naopak - já byla naprosto unešená. Ačkoliv asi film není úplně přesně podle pravdy, některé detaily si filmaři pravděpodobně přimysleli, byla to bomba. Opravdu. Skutečná. Bomba. Nebyla to jen obyčejná love story. Nebyla to ani jen tak obyčejná love story, která není dovolená. Tohle bylo ještě trochu víc.  Tohle byla neobyčejná love story, která není dovolená a zároveň, kde bylo vidět, kolik úsilí vás stojí dělat něco, co vás naplňuje a mít přitom šťastný a zaopatřený život. I v dnešní době je toto často nemožné, natož tehdy.  Já nějak vůbec nevím, co víc napsat, myslím, že vše bylo řečeno. Film je neuvěřitelně skvělý, mezi hlavními hrdiny to jiskří jedna báseň a ačkoliv mě konec emociálně zničil (nebo možná právě proto), zařadil se film mezi mé srdcovky. A já se nemůžu dočkat, až si konečně přečtu nějakou knihu z pera Jane Austen.
Nevím jak vy, ale já mám opravdu ráda všechny možné americké filmy s tématem Popelky v moderním světě - klasická Moderní Popelka s Hilary Duff a taky Moderní Popelka - Byla jednou jedna píseň s mou oblíbenou Lucy Hale. No a právě tento film jsem v listopadu opět viděla. Co k tomu říct - klasický příběh dívky bez rodičů s nevlastní matkou, sestrou a mladším bratrem, která tady navíc kromě poskakování kolem své macechy touží všem ukázat svou lásku k hudbě a svůj velký talent na hudbu. Přimotá se do toho samozřejmě taky krásný "princ", problémy s tím, kdo se mu vlastně líbí a nechybí ani pořádná dávka amerického humoru a klišé, které já prostě miluju.


No a teď se vrhnu na ty takzvané bonusy, které bych do článku ráda zařadila. Jako první bych se ráda zmínila o dvou prvních dílech nové série Gilmorek. Vím, že se to zařazuje do seriálů, ale vzhledem k délce jednotlivých dílů a k tomu, po jaké době se se seriálem znovu shledáváme, bych to ráda zařadila sem. Ačkoliv se trochu bojím, že mi díly budou splývat dohromady :) Tak tedy první díl Gilmore Girls: A Year In The Life - Winter. To byla prostě nádhera. Ať už proto, že šlo o první díl, znovu jsem potkávala své oblíbené postavy ( i když na spoustu z nich ještě čekám), poslouchala ty neuvěřitelné rozhovory Lorelei a Rory, koukala, jak se jejich životy změnily a zároveň nezměnily, smutnila nad smrtí Richarda a v neposlední řadě mě velmi zajímal milostný život Rory, který byl ale více vidět až v dalším díle. Čili můj výsledný verdikt je naprostá spokojenost.
Ovšem druhý díl  Gilmore Girls: A Year In The Life - Spring ten první alespoň pro mě ještě překonal. To byla zkrátka nádhera. V první řadě - milostný život Rory. Nechci tu nic vyspoilerovat, nicméně jen řeknu, že ačkoliv jsem slyšela názory, kterým se současná situace Rory nelíbí, mě se líbí moc a doufám, že se to vyvine přesně tak, jak bych si přála. Další věc - Paris. Jo, Paris je prostě skvělá a tady bylo opravdu hooodně Paris. Je pro mě neuvěřitelné, že někdo jako Paris vychovává děti :D Nedá se nezmínit taky opět poněkud vyhrocený vztah mezi Lorelei a Emily, který mě opět ohromně baví. A samozřejmě je tu ještě celá řada dalších věcí, které mě neskutečně bavily, ale to bych článek psala asi do rána. No, už se nemůžu dočkat a na zbývající dva díly :)

No a druhým bonusem je opravdu jen takový bonus. Jak už jsem zmínila, byli jsme s rodinou na dva dny v Praze. A to především za účelem muzikálu Ať žijí duchové. Na ten jsem se neskutečně těšila a ani v nejmenším mě nezklamal. Čekala jsem klasickou pohádku Ať žijí duchové v muzikálovém provedení, ale byla jsem velmi mile překvapena, že je to vlastně něco trochu jinýho. Muzikál je o tom, že v obci Brtník žijí lidé, kteří se rozhodli hrát hrát muzikál na motivy filmu, který se u nich natáčel. Na pomoc jim přijíždějí studenti z herecké školy se svým Mistrem. A celé je to tedy jak o samotném muzikálu, tak o příbězích lidí, kteří jej hrají a tak a je to úplně skvělé. Další skvělou věcí je nepochybně taky úžasné obsazení, které jsme zrovna měli. Herci předvedli fakt perfektní výkony a já si celé ty asi 2 nebo 2,5 hodiny užila na sto procent. Pokud se ještě někdo chystáte na tento muzikál, máte mé velké doporučení :)

Tak a to už je opravdu vše. Můj listopad byl co se kulturních zážitků týče docela plodný a já jsem za to jen ráda. No, mějte se krásně a já se budu těšit u dalšího článku.

Ivett