LEVANDULOVÁ ZAHRADA (Lucinda Riley)

Původní název: The Lavender Garden
Český název:  Levandulová zahrada
Autor: Lucinda Riley
Série: -
Počet stran: 346
Nakladatelství: Víkend
Překlad: Jana Jašová
Rok vydání: 2012 (EN),  2015 (CZ)
Žánr: historické, romantické, 2. světová válka
Anotace:
Retrospektivní vyprávění příběhu z francouzské Provence začíná v roce 1998, kdy se Emilia stává posledním potomkem slavného šlechtického rodu de la Martinieres. Dědictví majestátního zámku a vinice je ovšem zatíženo velkými dluhy a mnoha otázkami... Emilia se vzhledem ke svému rozporuplnému vztahu k rodinné historii rozhodne vypátrat, jak to skutečně bylo s jejími předky a co se přihodilo za druhé světové války…
Rodinná sága slavného šlechtického rodu je psaná stejně citlivým, emfatickým stylem jako nejúspěšnější román Lucindy Riley Tajemství černé orchideje. Autorka věrohodně a poutavě proplétá příběhy jednotlivých hrdinů v různých časových úsecích, dokáže mistrně vystihnout atmosféru doby a udržuje čtenářskou pozornost od první do poslední stránky. Je jednou z mála současných spisovatelek, které dokáží podat román – kroniku skutečně moderním stylem.

Moje recenze:
Po smrti své matky se Emilia stává posledním členem ze známého francouzského rodu de la Martinieres a nastává jí krušné období - musí zařídit spoustu věcí, ovšem nejtěžším úkolem je rodinné chateau, o jehož dalším osudu musí rozhodnout. Nabízí se možnost jej prodat, ale Emilia zjišťuje, že to pro ni není tak jednoduché. Rozhodne se tedy začít s jeho rekonstrukcí. Zničehonic poznává Sebastiana, který se s ní hned spřátelí a začne jí pomáhat s vyřizováním věcí okolo chateau a pozůstalosti. No a za několik měsíců už jsou s Emílií svoji. Odjíždí se Sebastianem na nějakou dobu do jeho rodné Británie, kde se také seznamuje s jeho bratrem na vozíčku. A postupem času zjišťuje věci, které její uši moc rády neslyší. A při návštěvách chateau se dozvídá od rodinného vinaře minulost svého otce, kterého neměla moc šanci poznat a jeho souvislost s babičkou Emiliina manžela, kteří se poznali za války. A věci, které se dozvídá ji mírně řečeno šokují.

zdroj

Levandulová zahrada je kniha odehrávající se ve dvou časových rovinách. Jedna z nich je současnost - rok 1998, kdy nás provádí hlavní hrdinka Emilie. A druhé časové období je Francie v době druhé světové války, na kterou nahlížíme z pohledu hlavní hrdinky z tohoto období Connie. Ačkoliv každé období bylo v podstatě o něčem jiném, krásně se v současnosti prolínaly události z minulosti a mě obě části moc bavily. Přechod z jedné do druhé nebyl vůbec těžký, vše šlo krásně plynule.

Musím říct, že na začátku jsem si říkala, že to asi takový zázrak nebude. Příběh se mi líbil, ale nepřišel mi až tak úžasný. Nicméně můj názor se především asi od poloviny knihy radikálně změnil. Najednou to vše mělo větší ráz a dokonce mě jisté události dokázaly i docela překvapit. Je sice pravda, že něco v knize bylo kapku předvídatelné, ale to mi vůbec nevadilo. A kromě toho se mi taky ohromně líbilo především francouzské venkovské prostředí, kde se příběh odehrával. 

zdroj

Emilia se mi líbila, ale trochu mě zarážela její naivita. Byla na můj vkus opravdu až moc naivní a možná proto mi ze všech kladných postav sedla asi nejméně, ačkoliv jsem ji pořád měla ráda. Bylo  mi líto její situace po přestěhování do Anglie a dvou bratrů, kteří se úplně nemusí. Co se týče těchto bratrů, Sebastian (Emiliin manžel) mi byl ze začátku moc sympatický, ale postupně jsem si říkala, že mi na něm něco nesedí. Ale to raději nebudu více rozvádět. No a jeho bratr Alex mě dostal od začátku. Hned prvním okamžikem v knize si mě získal a na scény s ním jsem se vždycky hrozně těšila.

Příběh z druhé světové války mě bavil taky. Byl rozhodně trochu více akčnější a napínavější, protože prostě válka. Edouard - Emiiliin otec - byl jeden z vůdců francouzského odboje proti Němcům, ale pracoval v utajení a s Němci se přátelil, aby od nich získával informace. A právě sem se nešťastnou shodou náhod dostane Connie. Connie mi byla moc sympatická, ačkoliv mi místy přišlo, že moc neumí projevovat emoce. To se ale postupně změnilo a moc mi přirostla k srdci. Kromě ní a Edouarda byla významnou postavou taky Edouardova slepá sestra Sophie, která mi ovšem upřímně řečeno úplně sympatická nebyla. Ze začátku mi jí bylo líto, ale postupně jsem zjistila, jak velké na ni její bratr bral ohledy a chránil ji před okolním děním, čímž byla podle mě Sophie trochu rozmazlenější.

zdroj

Abych mohla popsat všechny postavy a vše, co mě na knize zaujalo, asi byste se ani nedočetli konce, takže nebudu dále krást váš čas. Jen bych chtěla říct, že ač třeba nejste fanoušky knih s válečnou tématikou, Levandulové zahrady se bát nemusíte. Jednak je válka jen jedna část knihy a za druhé se na samotné válečné dění zaměřuje spíše okrajově. A pokud budete chtít po pár desítek stránkách knihu vzdát, rozhodně jí dejte ještě šanci, protože vám garantuju, že postupně se příběh začne pořádně vybarvovat a bude mít opravdu grády. 

Moje hodnocení: 5/5

Jak jste na tom vy s knihami odehrávajícími se za války? A přečtete si Levandulovou zahradu?