BOOKAHOLIC READ IN JULY 2018

Ahoj!
Chápete, že.... jsme už v polovině prázdnin? Já ne. Ani trochu. Nicméně se to snažím brát pozitivně, přece jen ještě je tu ještě měsíc bez školy, aspoň pro mě, a to není málo. Červenec jsem měla pěkně nabitý - byla jsem na dovolené v Adršpašských skalách, kde to bylo super, jako již tradičně jsem se sestrou strávila týden u tety v Olomouci hlídáním dětí a neposlední řadě jsem úspěšně složila zkoušku z autoškoly. A napoprvé! Z toho mám obrovskou radost a jsme ráda, že už je to všechno za mnou, protože to byl fakt boj. Ale kromě toho taky pilně vypracovávám věci do školy, protože maturita a chci toho stihnout co nejvíc teď, ať přes školní rok tolik neumírám. A teď v srpnu začnu taky se seminárkou. A nebojte se, kromě toho všeho jsem stihla přečíst i pár knih, konkrétně v podstatě 12, i když ta jedna jsou spíš dvě knihy v jedné, ale co. A už to nebudu dál natahovat, jdu vám je představit!

Červenec jsem začala naprosto skvělou letní knihou, která mě úplně dostala do letní nálady. Jde o When Dimple Met Rishi od Sandhyi Menon. To bylo tak milé a dokonalé letní čtení♥ Přesně taková oddechovka, jakou jsem potřebovala - prostě jsem se jen ponořila do příběhu, užívala si tu teenage lovestory, která má i přes své jednoduché téma trochu hlubší přesah a bylo mi úplně jedno, jestli v knize snad budou nějaká klišé. A byla to opravdu neskutečná dokonalost. Jasně, je to příběh, kdy všichni víme, jak skončí, ale já jsme z těch lidí, který si to prostě užívá a usmívá se jak měsíček na hnoji u těch sladkých scén.
Kniha má 380 stran a četla jsem ji 4 dny.
RECENZE

Potom jsem sáhla po knize, která se může zdát podobná, ale jde o úplně jiný příběh lásky. Touto knihou je Nezapomenutelná cesta od Nicholase Sparkse a je to kniha, která mě naprosto rozložila. Tohle bylo něco tak neskutečně silného, nádherného a smutného zároveň. Právě ve smutku se tu ale skrývá ta nádhera. Je úplně jedno, že na začátku víte, jak kniha dopadne. To vás na ten dechberoucí příběh stejně nepřipraví. A je taky úplně jedno, že knížka nemá ani 200 stran, protože to, co se na nich ukrývá, má nepopsatelnou hodnotu. Pro mě to tak aspoň je.Už je to nějaký ten pátek od přečtení, ale myslím že než se s příběhem vyrovnám, než ho úplně pochopím, bude to ještě chvilku trvat. Už teď mám ale jedno nejspíš bláhové přání - snažme se v sobě všichni mít kousek Jamie. Kdo četl, pochopí.
Kniha má 176 stran a četla jsem ji 2 dny.
RECENZE

Následuje další kouzelný příběh teenage lásky - Cinder & Ella od Kelly Oram. Moje srdce plesá, protože to byla velká nádhera! Popelka je odmalička moje oblíbená pohádka, miluju ji v jakékoliv podobě a tohle je další do sbírky. Příběh o tom, jak si spolu dopisuje holka s klukem, aniž by tušili, kdo ten druhý je, můžu vždycky a tady to bylo tak neskutečně dokonalý! Navíc Cinder aka Brian je prostě slaďouš, co si budeme povídat, a žádné holce nemůže vadit o něm číst. Kromě toho tu byly popelkovské prvky fakt dobře zvládnuté a bylo jich tak akorát, nic se nepřehánělo. Opravdu šíleně se těším na druhý díl a je mi jasný, že zklamaná prostě nebudu.
Kniha má 375 stran a četla jsem ji 4 dny.


Konečně nějaká fantasy! Tou se stala standalone kniha Na lovu od Meagan Spooner. Tohle je definitivně jeden z mých nejoblíbenějších retellingů na Krásku a zvíře. Podle mě se Meagan fakt předvedla a jde o mnohem víc, než jen o retelling, což jde pochopit, jak z postavy Krásky Jevy, tak z doslovu autorky. Celý příběh měl tak neskutečně dobrou, temnou atmosféru a nepodobal se ničemu, co jsem ve fantasy žánru dosud četla. A celá tahle dokonalost se navíc dokázala vejít do standalone knížky, což je o to víc obdivuhodnější. Opravdu, jestli chcete skvělý standalone retelling, tohle je ono.
Kniha má 326 stran a četla jsem ji 5 dní.


Jelikož budu maturovat, musím taky pohnout s povinnou četbou, ačkoliv na tom nejsem zas tak špatně. Vlastně jsem už přečetla něco přes 20 knih, ale z toho 2 jsem nedočetla a chci jich přečíst, co nejvíc, ať si do svého seznamu můžu vybrat prostě ty, které mě bavily a dostaly nejvíc. A Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga von Goethe je jednou z nich. Tak neskutečně jsem se dokázala ztotožnit s Wertherovým utrpením a naprosto jsem mu rozuměla. I když to je trochu relativní pojem, protože jak už to u mě a povinné četby bývá, abych knize porozuměla ještě lépe, bude třeba si ji přečíst víckrát. Možná za pár let, až budu zase trochu rozumově vyspělejší. Nicméně teď můžu říct, že se mi ten krátký příběh neskutečně líbil a pukalo mi při něm srdce. A přestože má knížka už pár století, četla se mi naprosto úžasně. Čtivostí bych ji přirovnala třeba k Janě Eyreové - obě knihy se mi četly stejně dobře a měly i tak trochu podobnou atmosféru, ačkoliv příběhově jsou nakonec vlastně úplně jiné. Jestliže si teď říkám, že Utrpení mladého Werthera bych si u maturity opravdu přála vytáhnout, protože bych k tomu měla tolik co říct, pak to prostě je skvělá kniha.
Kniha má 141 stran a četla jsem ji 2 dny.

Další fantasy byla saddly moje poslední nepřečtená kniha ze série Měsíční kroniky od Marissy Meyer - Nejkrásnější. Tak já vám nevím... Je zvrácenější Levana nebo její sestra Channary? Jako tohle? Co je s tou rodinou špatně? Jsem hrozně ráda, že Marissa knížku z pohledu Levany napsala, protože bylo opravdu zajímavý vidět, co zformovalo její povahu a čím si v životě prošla. Rozhodně neříkám, že teď chápu její chování, protože to prostě nejde pochopit. Ale spíš si myslím, že částečně nebyla v pořádku duševně a částečně byla prostředím, v jakém vyrůstala zformovaná do v podstatě bezcitné osoby, která si každý špatný čin dokáže ospravedlnit. Fakt hodně zajímavá kniha, nahlédnutí do hlavy úhlavního záporáka by klidně mohlo být součástí více sérií.
Kniha má 192 stran a četla jsem ji 2 dny.

Jelikož mi nedávno přišla nová kniha od autorského dua Erin Watt (tedy jedna z nových knih), ihned jsme se do ní musela pustit. Kniha se jmenuje Něco skutečného a jde o jejich první knihu mimo sérii Royalovi, kterou jsem četla. Já tohle duo prostě miluju! Od dočtení původní trilogie Royalů jsem nedočkavě čekala na čtvrtý díl a tenhle další výtvor autorek mi to čekání neskutečně zpříjemnil. Co se erotiky týče, byla tahle knížka umírněnější, než Royalové a tak nějak nevinnější, přestože Oakley zase žádné neviňátko nebyl... aspoň ne na první pohled. Ale já si ho samozřejmě úplně zamilovala, stejně jako Vaughn a celá jejich story mě naprosto pohltila a byla neskutečně návyková. Od těchto autorek prostě můžu vždycky všechno a neskutečně se těším na jejich další knihu.
Kniha má 398 stran a četla jsem ji 4 dny.

A pak přišla na řadu další kniha z povinné četby - Povídky z jedné kapsy od Karla Čapka. Já opravdu zbožňuju Čapkův styl psaní! Po R.U.R. jsem se pustila právě do Povídek a bylo to skvělý. A ačkoliv já audio knížky moc nevyhledávám, nemůžu se ubránit pocitu, že tady by to jako audio vyznělo ještě líp. Původně jsem myslela, že každá povídka bude absolutně samostatná a úplně o něčem jiném, takže mě překvapila jejich nepatrná provázanost, kdy sice opravdu byla každá povídka jiná, ale všechny byly z kriminálního prostředí a občas jsme se s některými postavami setkali ve více příbězích. Nicméně každá povídka mě zaujala, některé byly opravdu hodně dobře promyšlené a člověk nad některými případy prostě musel kroutit hlavou. Rozhodně se pustím i do Povídek z druhé kapsy a Čapek u mě stále stoupá.
Kniha má 152 stran a četla jsem ji 3 dny.


Zase jedna contemporary knihy - Všechno, úplně všechno od Nicoly Yoon. Ach Bože... Čekala jsem, že tohle bude depkoidní materiál, ale rozhodně jsem nečekala, že to bude TOHLE! Jakože cože? Z knížky o dívce, která je doslova alergická na celý svět, se nakonec stalo něco... no, úplně jinýho a já jsem z toho pořádně blown away. Dokonce i film mě dostal úplně stejně jako knížka, i když jsem věděla, co se bude dít. Věřte mi, že tohle si prostě chtějí přečíst snad i ti, kdo YA moc nevyhledávají.
Kniha má 296 stran a četla jsem ji 2 dny.



Přestože Povídky z druhé kapsy v povinné četbě nemám, když už jsem je měla u sebe, přečetla jsem si je též. Stejně super, jako první díl, vlastně mám pocit, že se mi tyhle povídky líbily snad ještě trochu víc a byly tak nějak uspořádanější. Nicméně Čapek píše fakt skvěle a poutavě a do každého případu, byť je to sebevětší blbost, vloží něco poučného, což sice u kriminálních případů asi není tak těžké, ale on to umí tak dobře po svém, jak by to snad nikdo jiný nedokázal. Už se nemůžu dočkat na jeho další knížky, naštěstí už jsem se stihla zásobit, takže se do nich snad vrhnu co nejdřív.
Kniha má 131 stran a četla jsem ji 2 dny.



A poslední knihu, nebo spíš dvě knihy, jsem očekávala téměř rok. Jde o knihu Padlý dědic od Erin Watt. A proč říkám dvě knihy? Protože v české verzi je součástí knihy taky novela Poskvrněná koruna. Ta se zabývá příběhem nestaršího Royalovic bratra Gideona a Savanny a protože mě vždycky víc do hloubky zajímalo, co se mezi nimi stalo, jsem z toho nadšená. A...no, Gideon mě taky zajímal, že jo. Sice to byl kratší díl, než plnohodnotné knihy ze série, ale mně se to samozřejmě hrozně líbilo a i když jsme měla někdy chuť Gida profackovat za to, jak dokáže být majetnický, pořádně jsem si to užila. A úplně totéž můžu říct i o již plnohodnotném pokračujícím dílu Padlý dědic, v jehož středu dění byl tentokrát Easton. Pane. Bože. Původně jsem myslela, že příběh Eastona a Hartley bude stejně roztomilý jako příběh Gideona a Savanny, a že další kniha se bude týkat zase něčeho jiného, ale to teda ani omylem. Celou dobu jsem si neskutečně užívala mého nejoblíbenějšího Royala Eastona, který sice vždycky všechno pokazí, ale zatím s tím moc neumí bojovat a já ho mám i tak hrozně ráda. Stejně jako Hartley.  Ta je prostě skvělá a mám pocit, že je ještě drsnější, než Ella, zvlášť v některých věcech. Nicméně.. To by nebyly Erin Watt, kdyby na konec nevložily zase nějaký šílený cliffhanger, kdy prostě zíráte s otevřenou pusou. A tohle bylo sakra něco. No prostě.. už aby tu bylo Prohnilé království!!
Kniha má 464 stran a četla jsem ji 2 dny.

Tak, to jsou všechny mé přečtené knihy za červenec. Bohužel jich není tolik, kolik bych si přála, protože tyto prázdniny mám dosti nabité a navíc ještě chodím na brigádu, což jsem v úvodu nezmínila, ale i tak jsem celkem spokojená. A už se těším na srpnové knihy! Mějte se krásně!

Ivett

2 komentáře:

  1. Podle mě je to spousta knih, co jsi přečetla. :)) Závidím, já absolutně nestíhám, navíc je poslední dobou takové horko, že mí číst ani nejde. :)) Přeju krásný srpen plný spousty skvělých knih. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, s tím horkem teda souhlasím, zachraňuje mě jedině větřák :D A moc děkuju :)

      Smazat

Používá technologii služby Blogger.