BOOKAHOLIC READ IN APRIL 2018
Ahoj!
Ačkoliv to venku vypadá spíš na půlku července, světě div se, opravdu "teprve" skončil duben. I to je ale neuvěřitelné, protože já mám pořád pocit, že včera byly Vánoce. Jsem sama? :D Ale konec mého pravidelného vzdychání nad nemilosrdně rychlým ubíháním času, jdu vám představit knížky, které jsem v dubnu zvládla přečíst. Sice jsem doufala, že se mi jich povede nashromáždit víc, ale bohužel jsou tu pouhé čtyři knihy. Začátek měsíce vypadal slibně, ale čtení poslední knihy se mi protáhlo déle, než jsem čekala, protože mi zase nastalo období, kdy jsem absolutně nestíhala. Ani nevíte, jak moc se těším na prázdniny, kdy budu mít na to čtení konečně (snad) času dost.
Hned jako první sem se samozřejmě musela vrhnout na Dvůr křídel a zmaru od Sarah J. Maas, který v dubnu vyšel. Ono je přece úplně jedno, že jsem tuhle dokonalost četla už před rokem v angličtině, že. Nicméně to, že si ji koupím fyzicky v češtině a přečtu si ji podruhé, kdy už dokážu napsat recenzi, aniž bych se zhroutila, jsem měla v plánu od začátku. S tou recenzí jsme se teda trochu přepočítala. Jo, věděla jsem, co se stane, ale to rozhodně neznamená, že bych byla o něco méně mimo. Zase jsem byla z knížky hotová tak, jak to u mě dokáže snad jenom S. J. Maas. Já nevím, ono už asi nemá smysl, abych psala něco dalšího. Psala jsem to před rokem, vypsala jsem si srdce v recenzi a budu to o knížkách této autorky psát vždycky - já prostě miluju to, jak píše, jak mě vždycky spolehlivě překvapí, jak skvělé dokáže vytvořit postavy, propracovaný svět, děj, se kterým jsem já naprosto spokojená a kombinace toho všeho pro mě dělá mistrovské dílo. Vím, že někteří už s novějšími díly obou autorčiných sérií až tak spokojení nejsou, ale u mě to rozhodně neplatí a vše, co jsem zatím přečetla, budu navždy vychvalovat do nebes.
Kniha má 717 stran a četla jsem ji 9 dní.
Konečně jsem se pustila taky do knihy, potažmo série, kterou jsem doma měla už pár měsíců. A kupodivu jsem se zrovna při čtení knihy dozvěděla, že autorka bude na letošním Humbooku! Mluvím samozřejmě o knize Sníh nebo popel od Sary Raasch. Vím, že někteří nebyli z prvního dílu úplně nadšení, ale mně se to fakt líbilo. Samozřejmě, než jsem se do příběhu dostala, chvilku to trvalo, což se mi ale u fantasy knih stává skoro vždycky. Ale pak jsem byla opravdu ohromená. Hrozně jsem si oblíbila hlavní hrdinku Meiru, dokonce i milostný trojúhelník se mi líbí (a mám svého favorita - Therona) a jsem ráda, že se knížka nezaměřovala jen na lásku. Moc se mi líbí celý svět, hodně zajímavý záporák a vůbec celé to bylo super. A těším se na další díl i přes hodně zklamané recenze.
Kniha má 293 stran a četla jsem ji 7 dní.
RECENZE
A v dubnu jsem taky dočetla dvě série. První jsem se pustila do závěru trilogie Oko za oko s názvem Prach a popel od Jenny Han a Siobhan Vivian. Dvojka byla opravdu nadupaná a dost překvapivá, takže jsem se na trojku šíleně těšila. A pro mě to teda bylo úplně stejně návykové. Prach a popel byl ze všech dílů asi nejtemnější, protože Mary-duch se ve ve své honbě za pomstou prostě rozjížděla. No, děj knihy mě opravdu bavil a posledních několik stran jsem četla jedním dechem. Nicméně mě trochu zaskočil epilog a nějak pořád nevím, co si o něm myslet. Ale celkově jsem opravdu ráda, že jsem se do série pustila, především proto, že je to trochu něco jiného, než co se v young adult literatuře běžně vidí a rozhodně to dokáže zaujmout.
Kniha má 302 stran a četla jsem ji 4 dny.
A další trilogii, kterou jsem ukončila, byly Kroniky pozůstalých s třetím dílem Temná krása od Mary E. Pearson. A tohle je oficiálně jedna z mých nejoblíbenějších fantasy sérií. Sice jsem knížku četla fakt dlouho, ale on za to, chudinka, absolutně nemůže. Byla jsem každý den ráda za pár přečtených stránek, protože jsem prostě vůbec nestíhala, ale samotná knížka byla úžasná. Třetí díl mě bavil od začátku, kdy se Lia s Rafem a jeho kumpány snaží dostat do Dalbrecku, přes dost zamotaný a rozmanitý děj, až po konec, kde bylo asi nejvíc akce (a samozřejmě závěrečná bitva, jako vždy) a se kterým jsem naprosto spokojená. A tentokrát i s epilogem. Tohle pro mě byla prostě pecka, Lia se stala jednou z mých top fantasy hrdinek, strašně se mi líbilo, jakým způsobem tu byla zakomponována láska, ale jak zároveň nepřevládala nad politickými a válečnými záležitostmi a to celé dohromady mě prostě dostalo. Více určitě řeknu v recenzi, ale Kroniky pozůstalých jsou rozhodně v mých top 5 fantasy.
Kniha má 509 stran a četla jsem ji 14 dní.
No, můj duben sice nebyl kvantitou nic moc, ale kvalitou snad nemohl být lepší. A jen doufám, že v květnu už těch knížek bude víc, protože prostě chci a chci a chci číst, ale prostě nemám kdy. Věčné trable knihomola, obzvlášť ne až tak rychlých čtenářů. Tak mi držte palce a podělte se o své přečtené knihy! Mějte se krásně!
RECENZE
A v dubnu jsem taky dočetla dvě série. První jsem se pustila do závěru trilogie Oko za oko s názvem Prach a popel od Jenny Han a Siobhan Vivian. Dvojka byla opravdu nadupaná a dost překvapivá, takže jsem se na trojku šíleně těšila. A pro mě to teda bylo úplně stejně návykové. Prach a popel byl ze všech dílů asi nejtemnější, protože Mary-duch se ve ve své honbě za pomstou prostě rozjížděla. No, děj knihy mě opravdu bavil a posledních několik stran jsem četla jedním dechem. Nicméně mě trochu zaskočil epilog a nějak pořád nevím, co si o něm myslet. Ale celkově jsem opravdu ráda, že jsem se do série pustila, především proto, že je to trochu něco jiného, než co se v young adult literatuře běžně vidí a rozhodně to dokáže zaujmout.Kniha má 302 stran a četla jsem ji 4 dny.
A další trilogii, kterou jsem ukončila, byly Kroniky pozůstalých s třetím dílem Temná krása od Mary E. Pearson. A tohle je oficiálně jedna z mých nejoblíbenějších fantasy sérií. Sice jsem knížku četla fakt dlouho, ale on za to, chudinka, absolutně nemůže. Byla jsem každý den ráda za pár přečtených stránek, protože jsem prostě vůbec nestíhala, ale samotná knížka byla úžasná. Třetí díl mě bavil od začátku, kdy se Lia s Rafem a jeho kumpány snaží dostat do Dalbrecku, přes dost zamotaný a rozmanitý děj, až po konec, kde bylo asi nejvíc akce (a samozřejmě závěrečná bitva, jako vždy) a se kterým jsem naprosto spokojená. A tentokrát i s epilogem. Tohle pro mě byla prostě pecka, Lia se stala jednou z mých top fantasy hrdinek, strašně se mi líbilo, jakým způsobem tu byla zakomponována láska, ale jak zároveň nepřevládala nad politickými a válečnými záležitostmi a to celé dohromady mě prostě dostalo. Více určitě řeknu v recenzi, ale Kroniky pozůstalých jsou rozhodně v mých top 5 fantasy.Kniha má 509 stran a četla jsem ji 14 dní.
No, můj duben sice nebyl kvantitou nic moc, ale kvalitou snad nemohl být lepší. A jen doufám, že v květnu už těch knížek bude víc, protože prostě chci a chci a chci číst, ale prostě nemám kdy. Věčné trable knihomola, obzvlášť ne až tak rychlých čtenářů. Tak mi držte palce a podělte se o své přečtené knihy! Mějte se krásně!
Ivett
Žádné komentáře: