PÝCHA A PŘEDSUDEK (Jane Austen)

Původní název: Pride and Prejudice
Český název: Pýcha a předsudek
Autor: Jane Austen
Série: -
Počet stran: 400
Nakladatelství: Leda
Překlad: Eva Kondrysová
Rok vydání: 1813 (EN), 2009(CZ)
Žánr: román, klasická literatura
Anotace: Není pochyb o tom, že hrdinka románu, Lízinka, je sama Jane Austenová (1775-1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny důrazně odmítla), neobráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generaci kupředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.

Moje recenze:
Pro mladé dívky v minulých stoletích bylo nejdůležitější jediné - dobře se provdat. Avšak ne všechny to za to nejdůležitější považovaly. Pro rodinu Elizabeth Bennetové je naprostý zázrak, když se do jejich sousedství nakrátko nastěhuje mladý a zámožný pan Bingley s rodinou a přítelem Darcym. Paní Bennetová v něm už vidí ženicha pro některou ze svých pěti dcer. Tímto začíná hon na ženicha, potažmo ženichy, který je spojen s pomluvami, zradou, zamilováváním, pravdou a lží a rozdíly mezi lidmi tehdejší doby. A nikdo neví, kdo si nakonec vezme koho a jak to zamíchá s osudy všech zúčastněných.

zdroj

Pýcha a předsudek je samozřejmě celosvětově známá klasika z žánru ne až tak náročných románů. A stejně jako u Jane Eyerové si i tady můžu jen postesknout, že v seznamu povinné četby naší školy kniha chybí. Je mi jasné, že zrovna o této by se povídalo jedna báseň. Ať už proto, že námět lásky je především většině dívek velmi blízký a Pýcha a předsudek je takovým prapředkem dnešních zamilovaných románů, nebo proto, že to rozhodně není žádná těžká literatura, u které byste museli až příliš moc přemýšlet a filozofovat. Ale na druhou stranu to neznamená ani to, že byste si z knihy neodnesli pár skvělých myšlenek a že by vám nic nepředala.

"Nepokládal byste si za čest tančit v takovém prostředí? – Snažím se vždycky této cti vyhnout, ať je to v jakémkoli prostředí."

Do celého příběhu jsem se okamžitě zamilovala. Období 18. století, kdy láska byla vlastně něčím úplně jiným, než dnes, mě velice přitahuje a v knize je dokonale vidět, jak taková doba vypadala. Obzvlášť, jak se chovaly mladé dívky, což jde skvěle poznat z kontrastů mezi sestry Bennetovými. Nejstarší Jane, která je snad nejhodnější, nejnaivnější a nejskromnější člověk na světě a rozhodně si za svým nejde přes mrtvoly, naopak se spokojí s čímkoliv. Hlavní hrdinka knihy, Elizabeth, provdání se rozhodně nepovažuje za svou největší prioritu, je dostatečně chytrá na to, aby uspěla i bez muže a zjišťovala, že láska je vlastně úplně o něčem jiném. A mladší sestry, především Lydia, které jsou spolu s matkou naprosto afektované husy, touží po co nejlepším a nejbohatším po co nejlepším ženichovi, žijí marnivý život a rozhodně se nestarají o opravdu podstatné věci. Ano, i takové dívky v této době byly a nutno říct, že ne vždy to s nimi dopadlo úplně nejlépe.

zdroj

Samozřejmě se nemohu nezmínit o panu Darcym. Myslím, že ten je zase předlohou všech dnešních knižních "bad boys turned good", tak bych to asi nazvala. A i já jsem mu tedy plně podlehla. Nicméně Elizabeth to právě pro svou povahu hned od začátku tak jasně neviděla a rozhodně nešlo o lásku na první pohled, což se v příbězích zas tak často nevidí. A rázem se Elizabeth stala jednou z mých nejoblíbenějších knižních hrdinek vůbec. O panu Darcym toho nemohu vlastně říct až tolik, kromě toho, že obecně rozhodně nepůsobí jako přívětivý muž, na rozdíl od pana Bingleyho, ale v jádru rozhodně špatný není, obzvlášť, když ho částečně změní k lepšímu i láska k Elizabeth, do které se brzy po prvním setkání zamiloval.

"Úsudek lze vyvrátit, předsudek nikoli."

Jak už jsem řekla, mimo jiné jsou v příběhu naprosto skvěle vidět kontrasty tehdejší doby, kontrasty myšlení tehdejších dívek. To je určitě přínos. Ale zase to nebudeme dramatizovat, samozřejmě je Pýcha a předsudek především plná lásky v 18. století, kterou mohlo ovlivnit spoustu podnětů. A je to zkrátka krásný příběh, který ve vás nechá takový ten skvělý pocit lásky a budete doufat, že toho svého prince najdete také (a kdyby se byť nepatrně podobal panu Darcymu, rozhodně by to nebylo k zahození). Tak alespoň knížka působí na mě. A závěrem už jen podotknu, že pokud se ve vaší četbě kniha nachází, směle se do ní pusťte!