BOOKAHOLIC READ IN FEBRUARY 2018

Ahoj!

Konečně je tu článek o přečtených knížkách v únoru. Trvalo mi to  trochu déle, protože koncem února a pořád ještě mám šíleně hektický období, mám spoustu věcí do školy, který vůbec nestíhám a musím stihnout co nejdřív dopsat seminárku než mi začne autoškola a budu mít ještě míň času.. Ale tím vás nebudu zatěžovat. Kupodivu se mi v únoru podařilo přečíst a moje poměry celkem hodně knih, i když je tu teda pár podvodů, protože některé knihy byly opravdu hodně krátké. Ale co, aspoň mi trochu navýšily přečtené knihy za letošek. Konkrétně jsem přečetla 9 knih, které bych vám teď ráda představila.

Hned první kniha je opravdu velký podvod. Je to totiž jen čtyřstránkový příběh názvem Harry Potter: The Prequel od J. K. Rowling. Tento příběh je, jak už z názvu napovídá, tak trochu prequelem Harryho; pojednává totiž o jedné příhodě mladých Pobertů. Pokud chcete, přečtěte si ho sami, rozhodně vám ho nebudu spoilerovat, ale pro mě to byl tak strašně milý příběh, po kterém si úplně neskutečně přeji nějakou plnohodnotnou knihu z doby studentských let Pobertů. To by bylo prostě úžasný. A kdo víc, když už jsme se dočkali pokračování HP, tak proč ne taky pořádného prequelu, ne? :)

Kniha má 4 strany a četla jsem ji pár minut. 

Druhou knihou byla opět opravdu jednohubka, šlo totiž o knihu poezie Vášeň, co do rána zchladne od Františka Gellnera. Nedávno jsme ho probírali v literatuře a zrovna on a jeho dost bohémský způsob život mě natolik zaujal (stejně jako předtím život Arthura Rimbauda), že když jsem měla možnost si od něj něco přečíst, neváhala jsem. Takhle, já nejsem znalec poezie a určitě nejsem úplně cílovka, protože poselství básní se mi většinou hledá dost těžko. To je ale čistě moje chyba, prostě jsem spíš na prózu. Ale básně Františka Gellnera jsou trochu něco jiného. Stále se musím dost soustředit, abych je pochopila, ale jde mi to mnohem lépe, než u jiných autorů. Mám dojem, že po přečtení této sbírky dokážu říct, co chtěl nejspíš verši vyjádřit a ještě k tomu, že se mi to líbilo. Moc. Takže teď můžu doufat, že takových básníků, kteří jsou mé duši trochu bližší, najdu třeba víc, protože poezie není podle mě o nic méně důležitá než próza. A F. Gellnera vám můžu vřele doporučit, mám pocit, že v jeho básních není až tak těžké se někdy i sám najít. 
Kniha má 96 stran a četla jsem ji jeden den.

Jako příprava na nově vycházející čtvrtý díl v sérii Shatter me od Tahereh Mafi jsem se vrhla na rereading série - a začala jsme samozřejmě prvním dílem, Jsem roztříštěná. A zase jsem si uvědomila, proč jsem z toho v těch třinácti, čtrnácti při prvním čtení byla tak paf. A naštěstí jsem z knihy unešená stále, i po přečtení celé spousty dalších knih, z čehož mám obrovskou radost. Miluju naprosto originální příběh Juliette, miluju Warnera (i když vím, že při prvním čtení jsem ho začala milovat až ve druhém dílu) a strašně se těším, až se ukáže, co je Adam zač. No a hlavně se neskutečně těším na nový díl, který mi přijde teď někdy v březnu, tak sebou musím hodit se zbývajícími díly.
Kniha má 288 stran a četla jsem ji 5 dní.
RECENZE



Knihu Kabinet milostných dopisů od Alyson Richman jsem objevila v knihovně a musela si ji přečíst. Dostala jsme se k tomu sice až po několika měsících, ale hlavně, že jsem se dostala. A byl to nádherný příběh. Poslední dobou mě fakt baví knihy z prostředí druhé světové války - a právě o tom byla i tato kniha. Asi poprvé jsem četla příběh o tom, jakým způsobem probíhala válka v Itálii, kde to bylo zase trochu jiné, ale neméně hrozné než v jiných zemích a byla jsem opět fascinována. Kniha vyprávěla příběhy dvou lidí, kteří si během války nebo i před válkou zažili své a osud je svedl dohromady (a zřejmě věděl proč). Většina příběhu je ale věnovaná právě flashbackům na jejich nelehká období a na válku a je to opět jeden z těch válečných příběhů, který vás prostě vezme za srdce.
Kniha má 344 stran a četla jsem ji 5 dní.
RECENZE

Už druhý rok jsem se snažila mít únor především v duchu romantických knih. A proto jsem si přečetla jednu romantickou klasiku - Pýcha a předsudek od Jane Austen. To bylo tak skvělé. Já už jsem tedy předtím viděla film, ale rozhodně mi to nebránilo v užívání si knihy. Neskutečně mě bavil styl psaní, kdy jsme si užívala i popisné scény, kterých tu nebylo úplně málo, naprosto skvělé postavy a dokonale vyobrazené kontrasty mezi lidmi tehdejší doby a samozřejmě Elizabeth a pan Darcy. Ta jejich chemie spočívala právě v tom, jak se oba neustále uráželi.. Nebo spíš Elizabeth urážela. Samozřejmě to bylo mnohem komplikovanější, byla tu spousta nedorozumění a omylů a jejich vysvětlování a napravování chvíli trvalo, ale kdykoliv spolu byli tihle dva na scéně, já se prostě bavila. Od teď jsem oficiální fanynkou Jane Austen a rozhodně mám v plánu přečíst si další její knihy.
Kniha má 400 stran a četla jsem ji 4 dny.
RECENZE

Přečetla jsem si taky jednu knížku v angličtině. A to Milk and honey od Rupi Kaur. Vím, že byla nedávno přeložena do češtiny, ale já se přesto rozhodla pro anglickou verzi. A bylo to neskutečný. Já si běžně v knížkách nezakládám stránky, ale tady to jinak nešlo. Ty básně jsou tak dokonalý, smutný i naplňující a já jsem si jistá, že se k nim budu vracet, kdykoliv to bude potřeba. Více vám řeknu v recenzi, která bude už brzy, ale byla to pecka.
Kniha má 204 stran a četla jsem ji jeden den.




Knížka Můj život u sousedů od Huntley Fitzpatrick mi přišla na recenzi od eshopu Megaknihy.cz. A myslím, že lépe jsem si nemohla vybrat. Tohle bylo naprosto úžasný čtení na valentýsnký měsíc únor a já mám knížku stále ještě v hlavě. Čekala jsem jen nějaký lehký dívčí příběh, ale ono v tom bylo o tolik víc, něco, co jsem rozhodně nečekala. Ale Huntley to nemohla provést lépe. V tom příběhu bylo všechno a myslím, že tohle je jedna  young adult knih, která těm young adults opravdu může pomoci. Nebo si díky ní aspoň něco málo uvědomí. Já jsem nadšená.
Kniha má 360 stran a četla jsem ji 4 dny.
RECENZE



Konečně jsem se pustila do knížky, kterou tu mám asi od listopadu a neskutečně jsem se na ni těšila. Šlo o knížku Sama sobě majákem od Kateřiny Rezkové a byla přesně tak dokonalá, jak jsem si myslela. Možná ještě víc. Zase vám toho řeknu více v recenzi, ale pokud Kačku neznáte, je to tak trochu youtuberka, ale především úžasná osoba se skvělými myšlenkami, která se nám rozhodla prostřednictvím knížky předat příběh jejího mladého života. A ať už si z něj něco vezmete nebo ne, rozhodně si jej užijete a alespoň minimálnš vás v něčem inspiruje. 
Kniha má 153 stran a četla jsem ji jeden den.


No a úplně poslední únorovou klasikou byla zase jedna klasika, tentokrát už klasika, kterou máme v povinné četbě. A to Krysař od Viktora Dyka. Tu jsem přečíst musela, protože jsme na ni začátkem března dělali společný rozbor. A opravdu se mi to líbilo. Je to zase taková sice tenká knížečka, u které ale musíte dost přemýšlet a hledat mezi řádky, ale pokud najdete, to co se autor snažil říct, stojí to hledání za to. A já si jen říkám, jak by byla na světě hned o něco lépe, kdybychom se z Krysaře dokázali všichni poučit. 
Kniha má 128 stran a četla jsem ji jeden den.




Jak vidíte, přečetla jsem v únoru pár opravdu docela krátkých nebo rychle přečtených knížek, takže se jich nakupilo trochu víc, než je u mě zvykem. A taky jsem měla jarní prázdniny, kdy jsme sice především pracovala na seminárce, ale víc číst se mi taky povedlo. Nicméně teď už čtu celý březen stále jen jednu knihu, kterou mám ale v plánu snad dnes dočíst, jenomže mám toho tak strašně moc, že na čtení mi absolutně nezbývá čas. Tak uvidím, kolik knih se mi za březen nahromadí celkem, ale bude to nejspíš slabota.. No nevadí, už se těším na měsíce, kdy si zase budu moct číst do sytosti. Mějte se krásně!

Ivett