BOOKAHOLIC READ IN AUGUST 2018

Ahoj!
Ne, já fakt nechci konec prázdnin! Letošního roku se opravdu bojím, protože mě čeká maturita a s tím spojená další řada věcí a bude to opravdu náročné... Tak si pojďme ten konec prázdnin zpříjemnit aspoň shrnutím toho, co jsem v srpnu přečetla, protože to zase byly skvělé knihy. Dohromady jich bylo 10, což sice mohlo být lepší, ale měla jsem i další aktivity, které mi čas na čtení zkracovaly - např. psaní seminárky (ano, o prázdninách... já jsem aspoň jednu věc prostě potřebovala mít před začátkem školy z krku) nebo... výlet do Paříže!!! Tam to bylo samozřejmě úžasné, ale o tom tu teď povídat nebudu. Tak jdeme na knížky!

První přečtenou knihou byla knížka z povinné četby - Zvoník u Matky Boží od Victora Huga. No... byl to teda boj. Kvůli hodinám literatury jsem měla celou pointu a děj knihy vyspoilerované a fakt jsem se těšila, až si knížku přečtu. Ale už tehdy jsem věděla, že to nebude jen tak, protože sice jo, samotný příběh o chudáku Quasimodovi, kterého je vám prostě hrozně líto, a o jeho lásce k Esmeraldě je fakt krásný a smutný, ale. Ale všechno to okolo, dlouhé popisné scény, některé scény úplně mimo hlavní děj, to bylo nad mé síly. Ne že bych přímo přeskakovala stránky, ale spíš jsem některé jen tak prolétla, ať to trochu rychleji ubíhá. Zato u některých částí jsem četla slovo od slova a vlastně jsem se docela nemohla odtrhnout. Takže za mě je to fakt úžasný příběh, jen bych třeba skoro polovinu knížky proškrtala a neměla bych jednak šanci se nudit a ani co vytýkat. Ale k maturitě si ji stejně asi vyberu.
Kniha má 352 stran a četla jsem ji 3 dny.

Následovala knížka v angličtině - Batman: Nightwalker od Marie Lu. Šlo o mé první setkání s Marie Lu a bylo fakt hodně SKVĚLÝ! Docela mě překvapily většinou ne až tak pozitivní reakce na Wonder Woman, která se mně líbila hrozně moc, a jsem zvědavá, jaké ohlasy budou na Batmana. Já nevím, mě tahle série o mládí superhrdinů prostě baví a Batman to jen utvrdil. Teda, chvilku mi trvalo, než jsem se do příběhu dostala, ale to mi potom bylo hravě vynahrazeno a myslím, že autorka stvořila fakt skvělý příběh - obzvlášť na to, že jde o standalone. A překvapivě nebyl děj ani tak předvídatelný, jak se mi poslední dobou u některých knih stává, naopak jsem byla párkrát docela překvapená. No a teď se jen těším na mou nejočekávanější knihu série - Catwoman od SJM!!!
Kniha má 272 stran a četla jsem ji 2 dny.


Další povinná četba - Rozmarné léto od Vladislava Vančury. Myslím, že tohle je kniha rozhodně spíš o hře se slovy a větami a o hodně poetickém stylu než o samotném ději. Ten jsem buď nepochopila nebo je opravdu víceméně o ničem - to ale v žádném případě nemyslím zle. Asi proto, že jsem očekávala něco úplně jiného, jsem byla ze začátku docela zmatená, ale Vančurův poetický styl psaní je opravdu jedinečný a knížka je prostě hlavně o tom si ho užít v kombinaci s povídáním o letních případů několika pánů. Takže ať už jsem z děje rozpačitá jakkoliv, rozhodně se mi čtení líbilo.
Kniha má 121 stran a četla jsem ji jeden den.



Pak jsem se pustila do rereadingu jedné z mých oblíbených knížek - Příběh dvou staletí od Rachel Harris, druhý díl ze série Mé sladké šestnácté století. Můj vůbec nejoblíbenější první díl jsem četla už několikrát, naposledy před rokem v domnění, že se vzápětí pustím do rereadingu druhého dílu. No, k tomu došlo až teď, ale bylo to stejně úžasný jako poprvé. Miluju to!!! První díl sice nic nepředčí, protože Lorenzo♥ Ale i tak je druhý díl o Alessandře a Austinovi naprosto úžasný a já si ho užila stejně jako poprvé. Less opravdu dokazuje, jak se díky svobodnějšímu jednadvacátému století a samozřejmě taky díky Austinovým výzvám dokáže změnit - nebo spíš dá prostor své sebevědomější a odvážnější verzi. Austin a Less jsou fakt couple goals a můžu říct, že se fakt snažím úplně si zamilovat i Lucase a Cat, ale když mě prostě pořád krvácí srdce za chudáka Lorenza.. Nicméně tahle série je moje velká knižní láska, která mi zaručeně vždycky dokáže zvednout náladu.
Kniha má 296 stran a četla jsem ji 4 dny.

Potom jsem si vzala druhý díl série Sníh nebo popel s názvem Led nebo oheň od Sary Raasch. Bohužel se musím přidat víceméně k těm, kteří z druhého dílu série nebyli až tak nadšení. Nevím, čím to je, ale Led nebo oheň pro mě na rozdíl od prvního dílu nebyl zdaleka tak čtivý a opravdu mi trvalo, než jsem knihu dočetla. Možná je to tím, že se tam vlastně nic moc nestalo - tedy, děj samozřejmě plynul dál a ne že by se nestalo vůbec nic, ale to nejzásadnější s nejvíc akcí se odehrálo na posledních asi třiceti stránkách a dá se říct, že to je všechno, co čtenář z knihy potřeboval. Vše ostatní se dalo domyslet a proto musím o knize přemýšlet jako o vycpávkovém díle. Ale tím ji nechci nijak hanit, byly tu scény, které jsem si užila, kupodivu jsem si oblíbila Mathera a to, co jsem se dozvěděla na konci, jsem vlastně ani nečekala, takže je pro mě knihy takovým mírným nadprůměrem. Ale na třetí díl se stejně moc těším. 
Kniha má 319 stran a četla jsem ji 3 dny.

Na cestu do Francie jsem si tématicky vzala knihu Francouzská jízda od Ivany Peroutkové a za devatenáctihodinovou cestu autobusem jsem ji taky přečetla. Ačkoliv jsem věděla, že se můj výlet tomu Ivaninu rozhodně moc podobat nebude, jsem fakt ráda, že se mi knížka líbila. Sice to bylo něco úplně jiného než klasický young adult příběh o lásce, který jsem čekala, ale bylo to skvělý. Šlo prostě o dost autobiografický příběh, který nejde jen tak přejít. Mně se opravdu moc zalíbil, hlavní hrdinku jsem celou dobu obdivovala pro její kuráž a rozhodně můžu doporučit nejen pokud se chystáte do Francie.
Kniha má 192 stran a četla jsem ji jeden den.



Ve Francii jsem přečetla ještě taky další knihu z povinné četby - Smrt krásných srnců od Oty Pavla. Zrovna na tuto knihu jsem se z povinné četby fakt moc těšila. A bylo to opravdu hrozně dobrý, takové jednoduché krátké příběhy ze života, v případě některých lehce šmrncnuté 2. sv. válkou, ale dostatečně na to, aby čtenáři ukázali, jaké to pro různé lidi bylo, a já si prostě nemůžu stěžovat. A musím se konečně podívat i na film!
Kniha má 104 stran a četla jsem ji 2 dny.





A kniha, kterou jsem ve Francii rozčetla, je Cinder & Ella - Šťastně až navěky od Kelly Oram, druhý díl v sérii Cinder & Ella. Tahle série je prostě láska♥ Nebo spíš Cinder s Ellou jsou láska, protože tihle dva jsou snad největší couple goals pod sluncem... Moc se mi líbí, do jakých témat druhý díl zabrousil, že šlo vlastně o Ellino vyrovnávání se zkrátka se vším - se svým novým životem celebrity, se svými jizvami, se svým tátou, bylo to všechno opravdu super. Ale stejně jsem se vždycky nejvíc těšila na scény a dialogy mezi Ellou a Cinderem, protože jejich slovní přestřelky jsou nejvíc. Takže takhle - první díl je sice kapku lepší, ale stejně musím dát těch pět hvězd i druhému, to u mě prostě jinak nejde.
Kniha má 376 stran a četla jsem ji 3 dny.


Nakonec tu mám ještě dvě skvělé knihy z povinné četby. Nejprve Sophiinu volbu od Williama Styrona. Noo, tohle bylo tedy zajímavé. Předně - samotný příběh je neskutečný. Doslova a do písmene, neskutečně silný, dojemný a nepochopitelný. Pro mě nepochopitelný v tom smyslu, že ještě více nechápu ta zvěrstva, která se za 2. světové války děla. V tomhle ohledu rozhodně všem doporučuji si knihu přečíst, protože ať už jste s válkou obeznámeni jakkoliv, tohle potřebujete k ještě bližšímu seznámení. A uvědomíte si, že Židé nebyli jediní, kdo se dostal  do koncentračních táborů - dostávali se tu i lidé, kteří v podstatě odpovídali německému ideálu árijské rasy, jako třeba Sophie. Sophie a její děti - Poláci, kteří perfektně ovládali němčinu, nebyli Židé, Sophiin otec dokonce podporoval to stvůrné zřízení pecí na Židy, ale přesto všechno se dostali do Osvětimi, kde musela Sophie podléhat největším mukám, jaké může člověk (a navíc ještě matka) zažít. Kvůli tomu všemu má knížka neuvěřitelnou hodnotu a já v žádném případě nelituju, že jsem si ji přečetla.
Ale je tu jedna věc, kvůli které jsem, ač nerada, musela dát knize čtyři hvězdy místo pěti. Jde o to, že bych knížku klidně zkrátila o polovinu a nechala jen ty nejdůležitější části - ty o zajímavém přátelství Stinga, Sophie a Nathana, o Sophiině vyprávění a o tom, jak vše dopadlo. Přečíst knížku mi trvalo opravdu hodně dlouho a musela jsem si ji dávkovat po částech. Snažila jsem se vždy přečíst asi 200 stran a pak jsem si vzala jinou knihu, protože tak už by to na mě bylo asi moc. Už úvod, kdy trvá hrozně dlouhou dobu seznamování se s hlavním hrdinou Stingem, než se se Sophie a Nathanem seznámil, a takových odboček bylo v průběhu knihy hodně. Musím se přiznat, že mnohdy jsem tyto části už jen přelétala očima a nečetla je úplně důsledně. Chápu, proč je tam autor zařadil, chtěl prostě povyprávět rozsáhlý příběh se vším všudy a je pravda, že můžu říct, že Stinga znám opravdu do hloubky, ale kdyby je vynechal, myslím, že by to knize moc neublížilo. Tak to alespoň vidím já, ale možná je to taky tím, že jsem očekávala čistě jen dramatický příběh o životě Sophie v koncentračním táboře, a proto jsem nejspíš byla tak zaskočená. Nicméně ani to hodnotu knížky nijak nezmenšuje a i přesto věřte, že si ji rozhodně potřebujete přečíst.
Kniha má 710 stran a četla jsem ji 18 dní (jak jsem psala, prolínala jsem ji jinými knihami a do Francie jsem si ji nebrala, takže to čtení taky trochu pozdrželo). 

A nakonec jedna z úplně nejlepších knih z povinné četby, kterou jsem zatím četla. Hrdý Budžes od Ireny Douskové. Tohle bylo úžasný! Vždycky budu obdivovat, když se dospělý člověk tak skvěle dokáže vžít do myšlení dítěte a pak z toho vznikne něco tak jedinečnýho jako vyprávění Helenky o životě, ve kterém si jakožto dítě spoustu věcí neuvědomuje a tím je to tak kouzelný. Na tuhle knížku do povinné četby jsem se těšila snad nejvíc a opravdu právem, protože to bylo něco. Už od začátku, kdy se Helenka vytasila s Hrdým Budžesem a v průběhu knížky přidávala další brilantní hlášky, jsem se bavila. Moc doporučuju!
Kniha má 166 stran a četla jsem ji 2 dny.


Tak to bylo mých 10 srpnových knížek. V září musím ještě přečíst pár knih z povinné četby, které bych si ráda zařadila do seznamu, ale počítám s tím, že můj čas na čtení se s nástupem školy ještě zmenší, takže uvidíme, jak to v září dopadne. Každopádně vy mi dejte vědět, co skvělého jste v poslední době přečetli vy a jestli jste něco z knih v článku četli taky. Mějte se krásně!

Ivett




1 komentář:

  1. 10 knih je podle mě velmi dobré číslo :) Z knih jsem četla povinné četby, ze kterých mě rozhodně nejvíc uchávtil Chrám Matky Boží v Paříži (knihy od Huga prostě miluju) a Sophiina volba, která je nepřekonatelná. :)
    Vím, že teď se mi to snadno říká, ale z maturity si nic nedělej, určitě ji v pohodě zvládneš. Já ji dělal letos, nervy jsem měla strašné a taky jsem to v pohodě zvládla. Bude to znít ohraně, ale nejdůležitější je nestresovat se. :)

    OdpovědětSmazat

Používá technologii služby Blogger.