BOOKAHOLIC READ IN APRIL 2017
Ahoj!
Je to neuvěřitelné, ale je to tak - už oficiálně začínáme pátý měsíc roku 2017. A pro mě to znamená jediné - už jen dva měsíce do dvouměsíčních prázdnin! Už se té doby opravdu nemůžu dočkat, protože ze školy už úplně umírám. Co se týče mého knižního dubna, bylo to takové zvláštní. Na jednu stranu jsem měla jednu dobu opravdu dobré období, kdy jsem četla poměrně rychle a měla na to čas. To se ale zlomilo někdy po Velikonočních prázdninách, kdy jsem pomalu myslela, že snad zkolabuju. Měla jsem toho neskutečně moc do školy a chvíle na čtení jsem opravdu hledala všude možně. A kromě toho jsem si taky zase po dlouhé době vzala dvě knihy zároveň, což opravdu nedělám, protože mi to prostě moc nevyhovuje a jedna z nich mě tak úplně nepohltila, nemohla jsem se do ní dostat a moc mě nebavila. K té se ale dostanu níže. Teď vám tedy představím mých skoro 6 přečtených knih.
Jako první jsem si trochu neplánovaně vzala knihu Sedmilhářky od Liane Moriarty. Tu jsem totiž někdy ke konci března vyhrála a jelikož jsem zrovna sledovala seriál, rozhodla jsem se si před posledním dílem přečíst knihu, ať se to úplně rozuzlení dozvím nejdřív knižně. Už jsem o knize na blogu psala, takže jen řeknu, že se mi kniha ohromně líbila. S napjetím jsem očekávala, jak to celé dopadně, moje teorie byly samozřejmě úplně vedle a postavy se mi opravdu dostaly pod kůži a bylo mi jich neskutečně líto. Více se dozvíte v recenzi.
Kniha má 440 stran a četla jsem ji 6 dní.
Od kamarádky jsem měla půjčenou knihu Psí poslání od W. Bruce Camerona, kterou jsem tedy chtěla přečíst co nejdřív, takže jsem se do ní pustila. A opravdu jsem nečekala, že mě to až tak zasáhne. Byl to naprosto nádherný příběh, který mi ukázal, jakou sílu má láska a přátelství k nejlepšímu příteli - pejskovi a že překoná všechno. V tomto případě stovky kilometrů, mnoholeté odloučení i přechod do nového těla. Na víc vás asi opět poukážu na recenzi, ale tohle byla opravdu neskutečně silná knížka.
Kniha má 280 stran a četla jsem ji 4 dny.
Jsme u doby, kdy nastalo mé nějaké méně náročné období, kdy jsem se na chvíli stala poměrně rychlým čtenářem.Vzala jsem si knihu Oko za oko od Jenny Han a Siobhan Vivian, tedy stále ještě relativní novinku. Nebyla jsem si úplně jistá tím, co od knihy čekat a zda se mi bude líbit, lákala mě především Jenny Han jako jedna z autorek. Ale byla jsem opravdu mile překvapena. Myslím, že s klidným svědomím můžu říct, že tohle bylo opravdu něco, co jsem ještě nečetla. Tato young adultovka se totiž nemotala kolem lásky, milostných trojúhelníků a nevím čeho ještě, ale kolem pomsty. A autorky se v tom opravdu vyhrály. No a kromě toho jsme se trochu obeznámili s fantasy prvkem, který se více rozvine nejspíš v dalších dílech, na což jsem opravdu zvědavá. Takže za mě naprostá spokojenost.Kniha má 272 stran a četla jsem ji 3 dny.
RECENZE
Dámy a pánové, ráda bych vám představila největší bombu, jakou jsem zatím letos přečetla.Přečetla jsem spoustu skvělých knih, ale musím uznat že Dvůr mlhy a hněvu od Sarah J. Maas je prostě jiná liga. Věděla jsem, co očekávat - přece jen, je to S.J.Maas, takže to musí být skvělé a navíc konkrétně tato kniha je opěvovaná horem dolem pro svou dokonalost. No a já se k tomu opěvování přidávám. Vůbec nevím, kde začít, protože tohle bylo naprosto mind-blowing. To je asi nejvýstižnější slovo. Už první díl se mi ohromně líbil, ale to co nám Sarah předvedla tady? To se dá jen těžko s něčím srovnávat. Feyre prošla snad ještě větší proměnou, než když se z člověka stala vílou, tak trochu měnila strany, přehodnocovala si priority a samozřejmě dělala vše pro záchranu světa a všech jí blízkých. Ale víte co bylo nejlepší? R-H-Y-S-A-N-D. Já věděla, proč se mi na něm v jedničce všechno líbilo. Uf, ještě chvíli budu psát a něco vám vyspoileruju, což by byla věčná škoda. Snažila jsem se své pocity dát nějak dohromady v recenzi, ale bylo to opravdu fuška, takže kromě délky omluvte taky mé vyjadřování nebo cokoliv divného na recenzi, protože to byl opravdu oříšek. Ale co bych pro tak skvělou knihu neudělala.
Kniha má 664 stran a četla jsem ji 4 dny.
RECENZE
Bohužel, tady nastalo povelikonoční období, tedy škola, které bylo až nad hlavu a proto jsem strávila opravdu dlouhou dobu jednou knihou. Trochu se za to stydím, ale škola je prostě škola a známky jsou jaksi větší prioritou než rychlost čtení, pokud nechci propadnout. Což nechci. Nicméně kniha Sen o Somersetu od Leily Meacham byla prostě skvělá. Jde o druhý díl knihy Poselství růží, která ale popisuje události předcházející této knize. Chci si něco nechat na recenzi, takže tady to vezmu jen ve zkratce - Sen o Somersetu byl stejně úžasný jako Poselství růží. Sledovali jsme opět opravdu dlouhé časové období, životy a osudy mnoha lidí a především jsme zjistili, jak vznikla plantáž Somerset a město Howbutker a co dalo podnět pro ono smutné toliverské prokletí. Kromě toho se tady opravdu výrazně promítaly politické a společenské okolnosti a události, protože jsme v době otroctví černošských obyvatel, příznivců a odpůrců otroctví a následné válce Severu proti Jihu. A to mě kupodivu na knize bavilo taky. Více už brzy v recenzi.
Kniha má 496 stran a četla jsem ji 12 dní (ale ta kniha za to opravdu nemůže).
No a poslední je sice jen skoro přečtení kniha, ale musím se tu o ní prostě zmínit. Jde o Povídky malostranské od Jana Nerudy, které mám v povinné četbě a rozhodla jsem si je vzít souběžně právě se Snem o Somersetu, což je taky důvod, proč mi trvalo trochu déle ho přečíst. Tak nějak jsem doufala, že se mi budou líbit, ale nakonec to teda úplně nedopadlo. Mně to prostě přijde tak strašně nudné, občas se v textu úplně ztrácím a pomalu ani nevím o čem čtu, ještě navíc, když je tam ta starší čeština (která mi ale třeba v Babičce vůbec nevadila). Aktuálně jsem někde na straně 130, takže ještě asi 100 stran do konce a musím říct, že nehorší byla opravdu zatím ta první povídka. Ty další už jsou lepší a dokonce se mi i líbily. Možná je to tím, že jsou mnohem kratší a tak nějak lépe se v nich orientuju. No, uvidíme co budu říkat na ty zbývající a za měsíc vám dám vědět o mém konečném názoru.
Dámy a pánové, ráda bych vám představila největší bombu, jakou jsem zatím letos přečetla.Přečetla jsem spoustu skvělých knih, ale musím uznat že Dvůr mlhy a hněvu od Sarah J. Maas je prostě jiná liga. Věděla jsem, co očekávat - přece jen, je to S.J.Maas, takže to musí být skvělé a navíc konkrétně tato kniha je opěvovaná horem dolem pro svou dokonalost. No a já se k tomu opěvování přidávám. Vůbec nevím, kde začít, protože tohle bylo naprosto mind-blowing. To je asi nejvýstižnější slovo. Už první díl se mi ohromně líbil, ale to co nám Sarah předvedla tady? To se dá jen těžko s něčím srovnávat. Feyre prošla snad ještě větší proměnou, než když se z člověka stala vílou, tak trochu měnila strany, přehodnocovala si priority a samozřejmě dělala vše pro záchranu světa a všech jí blízkých. Ale víte co bylo nejlepší? R-H-Y-S-A-N-D. Já věděla, proč se mi na něm v jedničce všechno líbilo. Uf, ještě chvíli budu psát a něco vám vyspoileruju, což by byla věčná škoda. Snažila jsem se své pocity dát nějak dohromady v recenzi, ale bylo to opravdu fuška, takže kromě délky omluvte taky mé vyjadřování nebo cokoliv divného na recenzi, protože to byl opravdu oříšek. Ale co bych pro tak skvělou knihu neudělala.Kniha má 664 stran a četla jsem ji 4 dny.
RECENZE
Bohužel, tady nastalo povelikonoční období, tedy škola, které bylo až nad hlavu a proto jsem strávila opravdu dlouhou dobu jednou knihou. Trochu se za to stydím, ale škola je prostě škola a známky jsou jaksi větší prioritou než rychlost čtení, pokud nechci propadnout. Což nechci. Nicméně kniha Sen o Somersetu od Leily Meacham byla prostě skvělá. Jde o druhý díl knihy Poselství růží, která ale popisuje události předcházející této knize. Chci si něco nechat na recenzi, takže tady to vezmu jen ve zkratce - Sen o Somersetu byl stejně úžasný jako Poselství růží. Sledovali jsme opět opravdu dlouhé časové období, životy a osudy mnoha lidí a především jsme zjistili, jak vznikla plantáž Somerset a město Howbutker a co dalo podnět pro ono smutné toliverské prokletí. Kromě toho se tady opravdu výrazně promítaly politické a společenské okolnosti a události, protože jsme v době otroctví černošských obyvatel, příznivců a odpůrců otroctví a následné válce Severu proti Jihu. A to mě kupodivu na knize bavilo taky. Více už brzy v recenzi.Kniha má 496 stran a četla jsem ji 12 dní (ale ta kniha za to opravdu nemůže).
No a poslední je sice jen skoro přečtení kniha, ale musím se tu o ní prostě zmínit. Jde o Povídky malostranské od Jana Nerudy, které mám v povinné četbě a rozhodla jsem si je vzít souběžně právě se Snem o Somersetu, což je taky důvod, proč mi trvalo trochu déle ho přečíst. Tak nějak jsem doufala, že se mi budou líbit, ale nakonec to teda úplně nedopadlo. Mně to prostě přijde tak strašně nudné, občas se v textu úplně ztrácím a pomalu ani nevím o čem čtu, ještě navíc, když je tam ta starší čeština (která mi ale třeba v Babičce vůbec nevadila). Aktuálně jsem někde na straně 130, takže ještě asi 100 stran do konce a musím říct, že nehorší byla opravdu zatím ta první povídka. Ty další už jsou lepší a dokonce se mi i líbily. Možná je to tím, že jsou mnohem kratší a tak nějak lépe se v nich orientuju. No, uvidíme co budu říkat na ty zbývající a za měsíc vám dám vědět o mém konečném názoru.
Jak vidíte, můj duben byl tedy opravdu zvláštní. Až na ten poslední kousek, u kterého si nejsem úplně jistá, se mi všechny moc líbily. Ale vévodí tu samozřejmě Dvůr mlhy a hněvu, která velmi silně aspiruje na nejlepší knihu roku 2017 (no v top 10 bude určitě). Jelikož jsme zvědavá, určitě mi napište, co jste v dubnu přečetli vy a jestli jste taky tak na větvi ze Dvora. A popřípadě jaký je váš názor na Povídky malostranské. Mějte se krásně!
Ivett
Žádné komentáře: