BOOKAHOLIC READ IN JUNE 2018
Ahoj!
Všichni školou povinní se toho dočkali - začaly nám prázdniny! Bohužel pro mě budou i prázdniny dost pracovní, to víte, příští rok maturuju a musím toho co nejvíc stihnout o prázdninách + mám ještě brigádu, ale i tak jsem samozřejmě ráda, že konečně nastaly. Ale před tím vším bych se s vámi ráda podělila o knihy, které jsem přečetla v ještě školním červnu. A kupodivu jsem přečetla více knih, než je u mě přes školu obvyklé, konkrétně sedm, z čehož mám přece jen radost. A doufám, že to bude jen lepší!
Můj červen začal knížkou, o které jsem už dopředu věděla, že rozhodně bude úžasná - Věž úsvitu od Sarah J. Maas. SJM je opravdu snad moje top autorka a není ani fyzicky možné, že by se mi její kniha nelíbila, to už prostě vím. Nikdo, fakt nikdo ve mně nedokáže vyvolat takové pocity jako ona. To, co u těch knížek zažívám, se ani nedá popsat. Svět Skleněného trůnu miluju úplně stejně jako Dvůr trnů a růží a Sarah je pro mě bohyně. I když jsem měla obavy, protože Chaol ani Nesryn nikdy nepatřili mezi mé oblíbence, čert je vem. Bylo to úžasný! Naprosto neskutečně se těším na závěrečný díl a zároveň ho číst nechci, protože odmítám připustit konec téhle série. A jestli se chcete o mém nadšení dozvědět víc, přečtěte si recenzi!
Kniha má 664 stran a četla jsem ji 9 dní.
Kniha má 120 stran a četla jsem ji jeden den.
Poté jsem konečně sáhla po další knize od Jojo Moyes, už mi ty její knížky chyběly. Tentokrát šlo o knihu Stříbrná zátoka a opět to byla trefa do černého. Jojo Moyes je oficiálně jednou z mých top autorek, minimálně v tomto žánru. Na Než jsem tě poznala nemá samozřejmě nic, ale Stříbrná zátoka byla tak skvělá! Sice jsem tušila ten zvrat na konci a i jak příběh celkově dopadne, ale stejně jsem to doslova hltala. Jojo si vždycky vybere tak originální a přitom naprosto reálný příběh, kdy jsem vždycky u některých částí naměkko - a tady tomu nebylo jinak. A kromě toho fakt potřebuju do Austrálie♡ Mně se kniha zkrátka neskutečně líbila a můžu vám ji všemi deseti doporučit.
Kniha má 368 stran a četla jsem ji 5 dní.
Po několika měsících jsem se konečně vrhla na poslední dva díly série Vampýrská akademie od Richelle Mead. Začala jsem samozřejmě pátým dílem Spoutáni magií. I přes několikaměsíční prodlevu to bylo naprosto úžasný! Zase jsem byla úplně odvařená ze závěru, které Richelle prostě umí. A vůbec, celá knížka byla skvělá - zase mě dostávala jako vždy sarkastická a jedinečná Rose a čím dál tím víc jsem se zamilovávala do Adriana... Už teď se těším na Pokrevní pouta, kde by měl Adrian figurovat ještě víc. A to jsem se ještě nezmínila o všech těch zvratech a překvapeních, které knihu provází. No, rozhodně se více dozvíte v recenzi, která vyjde už brzy.
Kniha má 355 stran a četla jsem ji 5 dní.
Následně jsem se pustila do jedné povinné četby - Báječná léta pod psa od Michala Viewegha. Vůbec jsem nevěděla, co od knížky čekat. Film jsem do té doby neviděla (po přečtení jsem na něj koukla), takže jsem šla fakt do neznámého. Ale moc se mi to líbilo! Asi to nebylo ničím převratné, šlo o takový náhled do života jedno domácnosti za komunistického režimu, který byl podle mě vtipně podaný a já jsem se opravdu dobře bavila. Rozhodně jde o jednu z opravdu dobrých knížek z povinné četby, alespoň podle mě, a všem maturujícím ji doporučuji.
Konečně jsem si přečetla taky Továrnu na sny od Anie Songe, na kterou jsem se neskutečně těšila. To byla tak milá a inspirativní knížečka! Přesně taková, v jakou jsem doufala. Vím, že někomu možná už knížky tohoto typu lezou krkem a někdo je fakt nemusí, ale pro mě jich nikdy nebude dost. Líbí se mi ta osobitost a nenucenost, s jakou si Anie prostě píše o svých zážitcích, o svém životě jako na horské dráze, o svých pocitech a prostě o všem. A konkrétně mně to všechno opravdu něco dalo a myslím, že z toho budu čerpat ještě dlouho. Asi jsem se i trochu přestala bát, protože jsem zjistila, že jsou lidi, kteří na tom byli/jsou úplně stejně jako já a přesto dokázali věci. Velký nebo malý, ale dokázali je. Takže třeba ani já nebudu jednou tak neschopná a dokážu dělat věci.
Kniha má 664 stran a četla jsem ji 9 dní.
Takovou jednohubkou pro mě byla kniha Jozova Hanule od Květy Legátové. Tu jsem otevřela v domnění, že jde o předlohu filmu Želary, která se jen jinak jmenuje, ale jde o knihu, kterou potřebuji do povinné četby, nicméně jsem zjistila, že je to jinak. Knížka je sice předlohou zmíněného filmu, ale jinak jde o příběh, který doplňuje knihu Želary, kterou autorka napsala už předtím. Ale to nevadí, já si aspoň vyzkoušela autorčin styl psaní a zjistila, že si Želary chci určitě přečíst taky. Byl to skvělý příběh, částečně s takovým vesnickým nádechem, částečně samozřejmě i s nádechem nebezpečné válečné doby, která ovlivňovala všechny a všechno. Tak nějak si u knížek tohoto typu už zvykám na nejvíc šokující věci úplně na konci, takže jsem snad už ani nebyla tak šokovaná. Ale možná je to i tím, že ten konec vyplynul tak nějak samovolně, jako vše ostatní v knize. A navíc autorka píše (psala) neskutečně poutavě a opravdu čistě krásně, takže po knize Želary prostě musím sáhnout taky.
Kniha má 368 stran a četla jsem ji 5 dní.
Po několika měsících jsem se konečně vrhla na poslední dva díly série Vampýrská akademie od Richelle Mead. Začala jsem samozřejmě pátým dílem Spoutáni magií. I přes několikaměsíční prodlevu to bylo naprosto úžasný! Zase jsem byla úplně odvařená ze závěru, které Richelle prostě umí. A vůbec, celá knížka byla skvělá - zase mě dostávala jako vždy sarkastická a jedinečná Rose a čím dál tím víc jsem se zamilovávala do Adriana... Už teď se těším na Pokrevní pouta, kde by měl Adrian figurovat ještě víc. A to jsem se ještě nezmínila o všech těch zvratech a překvapeních, které knihu provází. No, rozhodně se více dozvíte v recenzi, která vyjde už brzy.
Kniha má 355 stran a četla jsem ji 5 dní.
Následně jsem se pustila do jedné povinné četby - Báječná léta pod psa od Michala Viewegha. Vůbec jsem nevěděla, co od knížky čekat. Film jsem do té doby neviděla (po přečtení jsem na něj koukla), takže jsem šla fakt do neznámého. Ale moc se mi to líbilo! Asi to nebylo ničím převratné, šlo o takový náhled do života jedno domácnosti za komunistického režimu, který byl podle mě vtipně podaný a já jsem se opravdu dobře bavila. Rozhodně jde o jednu z opravdu dobrých knížek z povinné četby, alespoň podle mě, a všem maturujícím ji doporučuji.
Kniha má 238 stran a četla jsem ji 3 dny.
Konečně jsem si přečetla taky Továrnu na sny od Anie Songe, na kterou jsem se neskutečně těšila. To byla tak milá a inspirativní knížečka! Přesně taková, v jakou jsem doufala. Vím, že někomu možná už knížky tohoto typu lezou krkem a někdo je fakt nemusí, ale pro mě jich nikdy nebude dost. Líbí se mi ta osobitost a nenucenost, s jakou si Anie prostě píše o svých zážitcích, o svém životě jako na horské dráze, o svých pocitech a prostě o všem. A konkrétně mně to všechno opravdu něco dalo a myslím, že z toho budu čerpat ještě dlouho. Asi jsem se i trochu přestala bát, protože jsem zjistila, že jsou lidi, kteří na tom byli/jsou úplně stejně jako já a přesto dokázali věci. Velký nebo malý, ale dokázali je. Takže třeba ani já nebudu jednou tak neschopná a dokážu dělat věci.
Kniha má 157 stran a četla jsem ji jeden den.
Kniha má 434 stran a četla jsem ji 7 dní.
Ivett
Tak to jsi toho přečetla vážně hodně. Mě se v červnu oproti předchozím měsícům také také zadařilo. :) Přeju krásné léto a spoustu skvělých knih. :))
OdpovědětVymazatMoc děkuji a přeju totéž :)
Vymazat