SEPTEMBER 2017 IN MOVIES

Ahoj!

Samozřejmě i v září jsem viděla pár filmů. Sice článek zase píšu dost pozdě, ale prostě nestíhám, nestačím. Takže už to dál nebudu protahovat a zářijové filmy vám hned představím.

Film Čokoláda je už trochu starší a já jej objevila především díky Johnnymu Deppovi, který byl taky mým největším lákadlem na film. Takže mě trošku zklamalo, že ve filmu vlastně až tak moc nebyl. Ale i tak byl film naprosto dokonalý. Vypráví o ženě jménem Vianně, která s dcerou často cestuje z městečka do městečka. V našem příběhu se právě v jednom takovém usídlí a otevře si obchod s čokoládou. Musí se vypořádávat s někdy ne moc milými obyvateli města, prozkoumává jejich příběhy a všechny okouzlí svou čokoládou. A mě okouzlila také, stejně jako celý film. Bylo to nádherné a přestože Johnny ve filmu nebyl tak často, jak bych si představovala, byl jako vždy dokonalý.
Loni jsem si přečetla knihu Inferno a teď jsem se rozhodla, že se podívám i na nový film. Sice jsme neviděla všechny předchozí díly, jen kdysi dávno Šifru mistra Leonarda, ale myslím, že konkrétně tady to tak moc nevadí. A film se mi opravdu líbil. Byl opravdu přesně jako kniha, která se mi líbila moc a převedení na filmové plátno bylo fakt povedené. Toma Hankse zbožňuju a on je s postavou Roberta už samozřejmě dávno seznámen, takže se není čemu divit, že ho i tady zvládl skvěle. Je pravda, že filmové Sienně jsem tak moc nevěřila tu její geniálnost a promyšlenost, která mě v knize tak dostala a kdybych viděla jen film bez knihy, asi bych se opravdu divila, ale to je jen malá výtka. Jinak byl film opravdu moc dobrý.
10 důvodů proč tě nenávidím jsem si pustila jen tak spontánně a byla jsem úplně nadšená. Tohle byla klasická středoškolská láska, kterou jsem už ve filmu docela dlouho nezažila a opět jsem si ji úplně zamilovala. Tenhle film byl plný tak strašně vtipných scén, že ho ani nešlo nemilovat. A část o lásce tu byla taková netypická, ale zároveň svým způsobem stejná jako vždy a.. no, bylo to prostě skvělý. Fakt jsem nečekala, že se mi film bude až tak líbit, ale opak je pravdou. Rozhodně doporučuju.
Film Hollarovi byl taky takový spontánní nápad. Viděla jsem, že ve filmu hraje Anna Kendrick, tak jsem si jej prostě pustila. A kupodivu to byl opravdu docela silný a smutný film, který byl ale i se spoustou vtipných scén. Když je ve filmu či knize nemoc, je to vždycky dojemné a nejinak tomu bylo i tady. Sledovali jsme vlastně osudy rodiny Hollarových, které se u každého člena lišily a každý si procházel něčím jiným a film byl celkově moc hezký, i když místy smutný.
Už nějakou dobu jsem se chtěla podívat na film Andílek na nervy. Věděla jsem tak trochu o čem to bude, že půjde prostě o takovou klasickou, českou, lehce šílenou a ne tak úplně reálnou komedii. A ty mě prostě baví. Vím, že spoustě lidem se přesně tyhle naše filmy nelíbí, ale já se nad ně vždycky trochu povznesu a úplně normálně si je dokážu užít. A tak tomu bylo i u tohoto filmu. Jednoduchý film o rozmazlené holce, která musí žít u nově nalezeného otce úplně jiná život, než na který byla zvyklá a tím se postupně tak nějak napravuje. A mě se to líbilo. Dost jsem se nasmála a byl to prostě přesně tak ok film, jak jsem čekala. Každopádně pro nějaké zaryté odpůrce nových českých filmů asi moc nebude.
Státní svátek 28. září byl samozřejmě v televizi plný českých filmů. Já neměla úplně čas sledovat jich co nejvíc, ale nenechala jsem si ujít film Páni kluci, který mám moc ráda a naposledy jsem jej viděla už před mnoha lety. A konečně jsem se na něj podívala. Dokonce jsem se až teď dozvěděla, že je film natočen na motivy knihy Dobrodružství Toma Sawyera, což bylo docela příhodné vzhledem k tomu, že jsme ji právě probírali ve škole. Já ten film prostě miluju. Skvělý příběh o vylomeninách malých kluků se skvělými herci. To mě baví a bude bavit vždycky a jen to dokazuje mou lásku ke starým českým filmům, které jsou podle mého úplně skvělé.
V září jsem viděla taky dva animované filmy. Prvním byla Legenda o Mulan 2. Z jedničky jsem byla nadšená a z dvojky zrovna tak. Rozhodně to nebylo žádný vaření z vody, ale opět skvělý a vtipný příběh. A taky dojemný. Mulan se samozřejmě opět předvedla jako úžasná hrdinka, můj milovaný drak Mushu byl zase vtipný, i když mě tedy pořádně naštval a moc se mi líbilo zamílovávání se našich tří už známých... ehm bojovníků? Tak by se to možná taky dalo nazvat. Zase jsem se fakt hodně nasmála a teď už se budu jen těšit na hranou verzi Mulan.
A konečně jsem se podívala taky na Kung Fu Panda 3. Jedničku jsem viděla už před lety a naprosto mě dostala. Dvojka se mi líbila taky a třetí díl taktéž, za což jsem opravdu ráda. Jo, jednička bude stejně asi vždycky nejlepší, ale i tak jsem si užila i tenhle třetí díl. Ten byl hlavně o tom, jak Po poznával svou opravdovou pandí rodinu, ale samozřejmě se tu zase bojovalo, nechyběla Pětka a tak podobně. Prostě klasika. A jako u každé Pandy, i tady jsem se dost často smála. No a prostě spokojenost.




Tak tohle byly skvělé filmy, které jsem viděla v září. Už teď v říjnu jsem viděla několik dalších naprosto úžasných filmů a nemůžu se dočkat, až vám je představím. Jen doufám, že to zas nebude v polovině (no, spíš za půlkou) měsíce. Mějte se krásně!

Ivett