BOOKAHOLIC READ IN SEPTEMBER 2018

Ahoj!

Po nějakých dvou měsících se opět ozývám! A to jsem měla články za září napsané ještě v srpnu, takže pro mě jsou to konce tři měsíce. Je to strašný, ale moje neaktivita má jeden prostý důvod - škola a maturitní ročník. Co vám budu povídat. Maturita je sice ještě relativně daleko, ale za chvíli mě čekají certifikáty z němčiny a angličtiny, kvůli kterým toho musím neustále spoustu studovat a připravovat do školy, dál se snažím nějakým způsobem nepropadat z matiky, aby mě k té maturitě vůbec pustili a vedle toho mám samozřejmě ještě další předměty. Kromě toho jsme teď ještě zařizovali náš stužkovací večírek, který už se tedy odehrál (a byl skvělý!) a v říjnu jsem byla týden ve Skotsku, což bylo ještě lepší a byl to zkrátka jeden týden za celý podzim, kdy jsem na školu téměř nepomyslela a jen si užívala krásu Edinburghu, celkově Skotska a dokonce jsem opět zavítala i do mého milovaného Londýna. 

Nicméně naskytla se mi chvilka, tak jsem se rozhodla toho využít a alespoň sepsat pár měsíčních článků, které se pokusím dohnat. Co se recenzí týče, opravdu netuším, kdy zase nějakou napíšu, protože ty mi obvykle zaberou docela dost času, který momentálně bohužel nemám a moc mě to mrzí.. Poslední dobou nemám moc času ani na samotné čtení, což mě mrzí ještě víc. Ale je to fakt, každou knihu čtu neskutečně dlouho, protože na ni mám jen pár chvil denně a někdy dokonce žádný. Už se těším, až ten blázinec skončí a budu se moct pořádně začíst třeba na několik hodin. V září to bylo ještě poměrně dobré, to jsem přečetla čtyři knihy, ale říjen a listopad.. no, uvidíte sami, jak je to zoufalé :D Nicméně teď se vrhám na připomenutí knih, které jsem přečetla v září.

Školu jsem začala ještě s takovou letní young adult contemporary Geekerella od Ashley Poston. Jak už asi víte, retellingy já můžu - a ještě víc, když jsou na mou oblíbenou Popelku. A zatím se každý retelling Popelky, který jsem četla, od sebe nějak lišil. Tady sice můžeme vidět podobnosti třeba s knihou Cinder&Ella, vzhledem k tomu, že v obou knihách si spolu hlavní postavy psaly, aniž by věděly, kdo je ten druhý. A v obou případech byl jeden z nich slavná herecká hvězda. Ale to asi patří k samotné Popelce, je těžké to zaonačit nějak jinak. Nicméně Geekerella byla zasazena zase do úplně jiného světa, postavy se chovaly sice možná podobně, ale po svém a já si to zkrátka moc užila. Pokud se chcete začíst do naprosto sladkého a doslova pohádkového příběhu, Geekerella je ten pravý. 

Kniha má 320 stran a četla jsem ji 5 dní.

Potom jsem si vzala jednu klasiku, což je způsob, jakým teď čtu - beletrii prokládám klasikou do povinné četby. A s touhle jsem se tedy rozhodně nesekla, protože Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea jsem si úplně zamilovala. Je to rozhodně jedna z těch knížek z povinné četby, která mě opravdu zasáhla. Neskutečně se mi nápad a celkové zpracování příběhu líbilo a myslím, že tohle by si měl přečíst opravdu každý. Ve zkratce je příběh o hodnotách člověka, o tom, jak se působením vnějších vlivů mění a co můžou z člověka udělat. Krásný Dorian Gray pozoruje svůj obraz, který se mění k ošklivosti s tím, jak se kazí Dorianova duše. Opravdu zajímavé bylo sledovat, jak si Dorian ospravedlňoval své skutky a stával se čím dál tím horším, až myslel jen na to, jak za každou cenu uchránit sám sebe. Velice doporučuju a rozhodně si knížku dávám na seznam k maturitě.
Kniha má 268 stran a četla jsem ji 4 dny.

Následovala zase young adult kniha a opět contemporary - Podzim, na který nezapomenu od Robin Constantine. Ahh, já prostě miluju roztomilé contemporary a tohle byla jedna z nich. Předchozí kniha autorky (Léto, kdy jsme se potkali) se mi sice líbila asi ještě o kapku víc (ale to taky mohlo být tím, že jsem ji četla v tom nejlepším možném psychickém rozpoložení u moře), ale i tahle knížka byla úžasná. A líbila se mi o to víc z toho důvodu, že jsem se snad poprvé dokázala naprosto do detailu ztotožnit s hlavní hrdinkou Wren a měla jsem pocit, jakoby někdo psal o mně. Fakt skvělá knížka, jako nenáročnou oddechovku rozhodně doporučuju.
Kniha má 336 stran a četla jsem ji 6 dní.


A poslední přečtená kniha byla samozřejmě opět do povinné četby. Tentokrát šlo o jednu z těch tlustších, ale moc se mi líbila. Šlo o knihu Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Vůbec jsem nevěděla, co od knížky čekat, ale tohle jsem rozhodně nečekala. Předně neskutečně obdivuji, kolik si s knihou dala autorka práce, kolik musela projít materiálů a kolik lidí musela vyzpovídat, to rozhodně dalo hrozně moc práce. Celý příběh ohledně žítkovských bohyň, které sice byly mnohdy bezdůvodně trápeny, ale ne vždy byly úplně nevinné byl naprosto dech beroucí. Dora jako hlavní hrdinka se úlohy provést čtenáře a samu sebe tímto světem chopila bravurně a já jsem hltala každé slovo, obzvlášť posledních asi sto stran. Po celou dobu čtení mi absolutně nepřišlo, že čtu knihu z povinné četby, naopak jsem si čtení užívala, jako kdykoliv, kdy si knihu vyberu opravdu úplně sama. Neskutečně doporučuju a dokonce si myslím, že se k Žítkovským bohyním rozhodně ještě někdy vrátím.
Kniha má 455 stran a četla jsem ji 7 dní.

Jak jsem řekla, čtyři knihy za září je při mém současném poměru ještě docela úspěch :D Ale dobré je, že každá knížka, kterou jsem za podzim přečetla se mi opravdu líbila, tak aspoň něco. Upřímně doufám, že stihnu dohnat aspoň nějaké resty, co se těchto měsíčních článků týče. A vy mi dejte vědět, co pěkného jste v poslední době přečetli vy. Mějte se krásně!

Ivett